Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1151/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1151.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as untimely and baseless regarding insolvency administrator representation issues.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1151/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Barli Invest Consulting against lower court rulings declaring bankruptcy. The applicant argued that the insolvency administrator had a conflict of interest by acting as both the executor and the company's representative, violating fair trial rights. The court ruled the appeal was untimely because the final appeal was dismissed for irrelevance to the case outcome, and the complaint was also baseless as the lower courts did not err in their proceedings.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu; § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.: A constitutional complaint is inadmissible if the appeal was rejected as inadmissible due to lack of fundamental legal significance, as the appealed decision does not rest on the disputed legal question.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility insolvency administrator conflict of interest fair trial rights violation appeal irrelevance to outcome statutory time limits

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
uvážení" (ve smyslu citovaného § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov.
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
MSPH 89 INS 1186/2008, 29 NSČR 2/2009-A-85 stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné odmítl, poněvadž na řešení otázky, kterou mu stěžovatelka v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 238a odst.
§ 238a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř.
ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. předložila jako otázku zásadního právního významu (totiž otázku, zda správce podniku dlužníka může dlužníka zastupovat v insolvenčním řízení na základě ustanovení § 338k odst.
§ 338k odst. 6 o. s. ř.
Stěžovatelka uvádí, že správce podniku byl ustanoven v rámci exekuce vedené oprávněným, jenž se později stal též navrhovatelem v insolvenčním řízení, zároveň se však v režimu ustanovení § 338k odst. 6 o. s. ř. dostal do postavení zástupce stěžovatelky v insolvenčním řízení.
§ 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dílem jako podanou po lhůtě a dílem jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Barli Invest Consulting, a. s., se sídlem U Libušiných lázní 7, 140 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Janou Brhlovou, advokátkou, AK se sídlem K. Sliwky 125, 733 01 Karviná - Fryštát, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 16. 10. 2008 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008, 2 VSPH 163/2008-A-67 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2008 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008-A-43 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 4. 5. 2009 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces.

Z ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2008 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008-A-43 prohlásil na stěžovatelku konkurz. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne ze dne 16. 10. 2008 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008, 2 VSPH 163/2008-A-67 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť v řízení bylo prokázáno, že se stěžovatelka nachází v úpadku ve formě insolvence. Přisvědčil však výtce stěžovatelky, že soud prvního stupně si nesprávně vyžádal stanovisko správce podniku ustanoveného dříve v rámci exekuce prodejem podniku stěžovatelky vycházeje z mylného názoru, že dle ustanovení § 338k odst. 6 o. s. ř. správce podniku stěžovatelku v insolvenčním řízení zastupuje; dospěl však k závěru, že nalézací soud neporušil stěžovatelčino právo jednat před soudem, neboť stěžovatelce prostřednictvím předsedy představenstva umožnil se proti insolvenčnímu návrhu bránit a navrhnout důkazy. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 2. 2009 č. j. MSPH 89 INS 1186/2008, 29 NSČR 2/2009-A-85 stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné odmítl, poněvadž na řešení otázky, kterou mu stěžovatelka v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. předložila jako otázku zásadního právního významu (totiž otázku, zda správce podniku dlužníka může dlužníka zastupovat v insolvenčním řízení na základě ustanovení § 338k odst. 6 o. s. ř.) napadené rozhodnutí nespočívá.

Stěžovatelka uvádí, že správce podniku byl ustanoven v rámci exekuce vedené oprávněným, jenž se později stal též navrhovatelem v insolvenčním řízení, zároveň se však v režimu ustanovení § 338k odst. 6 o. s. ř. dostal do postavení zástupce stěžovatelky v insolvenčním řízení. Takový stav je nepřípustný, neboť činnost správce podniku vede k prodeji podniku, tedy k uspokojení zájmů věřitele, zatímco správce podniku jako zástupce stěžovatelky v insolvenčním řízení má hájit zájmy dlužníka. Insolvenční řízení je tudíž stiženo vadou, která spočívá v protichůdném zájmu navrhovatele insolvenčního řízení a stěžovatelky na výsledku insolvenčního řízení; v takovém případě nemůže stěžovatelku zastupovat osoba, jejíž zájmy jsou v protikladu se zájmy stěžovatelčinými.

Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle § 236 a násl. o. s. ř., přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov. a contr. § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.] - jen v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle § 238 odst. 2, § 238a odst. 2 o. s. ř.). Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného toliko podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy; tak tomu kupříkladu není, když dovolatel napadl posouzení právní otázky, na kterém rozhodnutí nespočívá. Dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá a bez ohledu na případný obecný význam, je taková otázka pro dovolací přezkum v konkrétní věci bezcenná, jestliže její hodnocení na výsledek sporu nemá vliv (srov. usnesení III. ÚS 1549/08, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Stěžovatelka se mylně domnívá, že jí svědčí dobrodiní ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, nikoli však proto, že by se Nejvyšší soud neztotožnil se stěžovatelčiným přesvědčením o zásadním právním významu otázky jí předložené, nýbrž proto, že stěžovatelka Nejvyššímu soudu neotevřela prostor pro to, aby u jí vznesené právní otázky mohl uvážit, zda má po právní stránce zásadní význam, neboť tato otázka byla irelevantní ve vztahu k důvodům, z nichž vycházelo rozhodnutí odvolacího soudu. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy začala běžet dnem následujícím po doručení usnesení odvolacího soudu stěžovatelce, tj. dne 12. 11. 2008, v důsledku čehož je třeba ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu hodnotit jako opožděně podanou.

Ačkoli stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti nežádá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud jej přezkoumal, neboť jej stěžovatelka zmínila v odůvodnění ústavní stížnosti a rovněž jej k ústavní stížnosti přiložila. Dle názoru Ústavního soudu Nejvyšší soud nepochybil, když dovolání stěžovatelky shledal nepřípustným, a proto je v této části ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dílem jako podanou po lhůtě a dílem jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu