Constitutional Court dismisses appeal as time-barred and unsupported due to improper appeal grounds.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint against lower court rulings and a Supreme Court decision. The applicant filed the appeal based on grounds that were not permitted under the Civil Procedure Code, rendering the subsequent appeal procedurally invalid. Consequently, the court found the complaint time-barred for the lower judgments and clearly unfounded regarding the Supreme Court's decision.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu; § 237 odst. 1 písm. c) a § 241a odst. 3 občanský soudní řád: A constitutional complaint is inadmissible if filed outside the statutory time limit or based on grounds not available for the extraordinary remedy, as the time limit begins only after the decision on the extraordinary remedy is served.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci navrhovatele správce konkurzní podstaty úpadce NEVA - NEKUD & MÜLLER, spol. s r. o., se sídlem Husova 537, Kardašova Řečice, Daniela Korčáka, zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2008 sp. zn. 13 Cm 1555/2007, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2008 č. j. 15 Cmo 188/2008 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1013/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 31. 7. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Stěžovatel směřuje svoji ústavní stížnost jednak proti rozsudku krajského a vrchního soudu a jednak proti usnesení Nejvyššího soudu. Z posledně uvedeného rozhodnutí vyplývá, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto pro nepřípustnost, neboť nebyl naplněn dovolací důvod dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Z odůvodnění je dále zřejmé, že stěžovatel vznesl pouze jedinou dovolací námitku, vztahující se k dovolacímu důvodu dle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., kterou však nemá u dovolání přípustného toliko dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici. Ve svém návrhu stěžovatel tuto skutečnost nijak nezpochybňuje a Ústavní soud tak nemá důvod o obsahu podaného a Nejvyšším soudem posouzeného dovolání jakkoli pochybovat.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ustanovení § 72 odst. 4 citovaného zákona pak pamatuje na situaci, kdy mimořádný opravný prostředek byl orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících pouze na jeho uvážení; v takovém případě lhůta k podání ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, počíná běžet dnem následujícím po doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že stěžovatel sice podal dovolání, ovšem tento mimořádný opravný prostředek byl využit toliko formálně. To znamená, že stěžovatel podal dovolání z jiného, než zákonem vymezeného důvodu, o němž byl řádně poučen již vrchním soudem. V důsledku uvedených skutečností pak nelze na případ stěžovatele aplikovat zmiňované ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, což činí ústavní stížnost v části napadající rozsudek krajského soudu a rozsudek vrchního soudu opožděně podanou, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení rozhodnutí o odvolání, tj. 22. 11. 2008 a ke dni podání ústavní stížnosti již marně uplynula. Co se týče napadeného usnesení Nejvyššího soudu, nutno konstatovat, že citovaný soud se řádně věnoval otázce přípustnosti dovolání a stěžovatel sám závěry tohoto soudu v ústavní stížnosti ani nezpochybňuje.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zčásti návrh podaný opožděně [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu