Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1409/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.1409.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against bankruptcy court rulings on creditor claim priority and amount.

Geschäftsnummer III.ÚS 1409/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a creditor challenging bankruptcy court decisions regarding the priority and value of their claim. The lower courts determined that funds provided under a portfolio management agreement did not constitute a claim for the insolvent entity's assets, and the claim's valuation relied on an incomplete portfolio statement. The Court upheld this decision, ruling that the lower courts properly exercised their independent authority to evaluate evidence and that the complaint was clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts have validly applied statutory provisions regarding claim priority and valuation in bankruptcy proceedings without violating the principle of judicial independence.

Schlagwörter

KI-generiert
bankruptcy claim priority constitutional complaint dismissal judicial independence principle insolvency proceedings valuation evidence evaluation standard

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
Nejvyšší soud, který shledal podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustnost dovolání v rozsahu týkajícím se pořadí pohledávky v konkursním řízení, vedeném proti úpadci, opodstatněně je, s poukazem na skutková zjištění soudů a mj.
§ 241a odst. 3 občanského soudního řádu
§ 14 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání
§ 31 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání
§ 31 odst. 2 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání
2 a § 31 odst. 2 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném k l.
čl. 82 Ústavy ČR
K poukazu stěžovatele na způsob zjišťování výše jeho pohledávky za úpadcem nutno uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
§ 132 občanského soudního řádu
82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Ing. J. G., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 6, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2008 č. j. 29 Odo 1105/2006-111, Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2006 č. j. 8 Cmo 215/2005-89 a Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005 č. j. 5 Cm 39/2003-56, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že je považuje za věcně nesprávná a podle jeho přesvědčení zasahují do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. U příslušného soudu podal žalobu o určení, že pohledávka žalobce ve výši 5.000.000,- Kč, přihlášená do konkursního řízení u Městského soudu v Praze, vedeného pod sp. zn. 91 K 12/2001 - ve věci úpadce Private Investors a. s., je pohledávkou za podstatou, tato žaloba však byla zamítnuta. Vrchní soud v Praze jeho odvolání nevyhověl, rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil, když shodně konstatoval, že finanční prostředky, které žalobce úpadci poskytl dle smlouvy o správě portfolia, se nestaly součástí majetku úpadce, a proto nejde o pohledávku za podstatou, jak to má na mysli § 31 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. Stejný názor pak vyslovil i Nejvyšší soud, který jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze nevyhověl. Vzhledem k tomu, že se soudy zabývaly i výší pohledávky a vycházely při jejím stanovení z výpisu stavu portfolia od úpadce k 18. 5. 2001, s takovým postupem nemůže souhlasit, když zjišťovaný stav portfolia čerpal z neúplného a nedokonalého způsobu jeho vedení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práva, jehož se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud, který shledal podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustnost dovolání v rozsahu týkajícím se pořadí pohledávky v konkursním řízení, vedeném proti úpadci, opodstatněně je, s poukazem na skutková zjištění soudů a mj. na obsah § 14 odst. 1 písm. a), § 31 odst. 2 a § 31 odst. 2 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném k l. 6. 2001, zamítl. Důvodně, s odvoláním na § 241a odst. 3 a § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, soud také odmítl dovolání napadající závěry soudů o výši pohledávky žalobce proti úpadci. Poněvadž ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku se Nejvyšší soud vypořádal se všemi námitkami v dovolání uplatněnými, lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. K poukazu stěžovatele na způsob zjišťování výše jeho pohledávky za úpadcem nutno uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. V postupu soudů nebyl shledán rozpor s citovaným ustanovením, a proto nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" obecnými soudy provedené hodnocení důkazů, a to ani tehdy, kdyby se s ním sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 23/93

,

III. ÚS 216/95

a násl.).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu