Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies under Czech law.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible due to the failure to exhaust available legal remedies. The applicant challenged a district court judgment regarding his pension case, alleging unfairness and false data, but had not filed a cassation appeal as required by law. The court applied the principle of subsidiarity, determining that the Constitutional Court acts only after all ordinary and extraordinary legal remedies have been fully utilized.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. 33 Cad 184/2008-24, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení "zaručeného práva na vynesení spravedlivého rozsudku" "zaujal stanovisko" k napadenému rozhodnutí krajského soudu, vydaného v jeho důchodové věci. V podrobnostech pak uvádí, že mu jde o "formu a zákonnost, kterou soudkyně použila ve výrokové části", jelikož své rozhodnutí obhajuje "za pomoci lživých a vylhaných údajů". Též namítá, že "rozhodovací činnost ČSSZ" neodpovídá závěrům k nimž dospěl ve svých nálezech Ústavní soud, což se - podle něj - může týkat i jeho případu.
Z ústavní stížnosti se podává, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě stěžovatele dle § 65 a násl. s. ř. s., podané proti rozhodnutí správního orgánu (zde ČSSZ) v jeho důchodové věci.
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby byla způsobilá věcného projednání, je však zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.
V obecné rovině není pochyb, že kasační stížnost podle § 102 a násl. s. ř. s. je procesním prostředkem, který před podáním ústavní stížnosti "vyčerpán" být musí; je přitom nerozhodné, že stěžovatel usuzuje, že tato "zákonná podmínka" (zde konkrétně co do lhůty dvou týdnů k jejímu podání) je "pro občana diskriminující".
Proto i zde platí, že byla-li stěžovateli otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 102 s. ř. s., a ten jinak přípustnou kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu nepodal (popř. nebylo-li o ní dosud kasačním soudem rozhodnuto), nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Je přitom zjevné, že o situaci podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny jinak dostupné procesní prostředky netřeba, v tomto případě nejde.
Ústavní stížnost je tudíž ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Z řečeného se současně podává, že Ústavnímu soudu nepřísluší "zaujímat" k rozhodnutí krajského soudu, resp. k jeho zákonnosti, jakékoliv "stanovisko", resp. se vyjadřovat k argumentaci, obsažené v jeho odůvodnění.
Za těchto okolností Ústavní soud nevyvozoval žádné důsledky z nedostatku povinného zastoupení stěžovatele, neboť ani odstranění tohoto procesního nedostatku by se dovozených závěrů nemohlo objektivně jakkoliv dotknout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2009
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj