Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1699/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1699.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as lower courts correctly evaluated evidence without violating presumption of innocence.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1699/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a convicted defendant against his criminal conviction for unauthorized use of another's vehicle. The defendant argued that the lower courts ignored witness inconsistencies and failed to prove the means of entry, claiming he was merely an accomplice in a pre-arranged exchange. The court held that general courts have exclusive authority to evaluate evidence and that the Constitutional Court cannot substitute its own assessment for the lower courts' reasoned findings.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 2 para. 5 of the Criminal Procedure Act; The Constitutional Court may only annul general court decisions if legal conclusions are in extreme disagreement with factual findings or cannot be derived from them in any possible interpretation, and it does not have the power to re-evaluate evidence.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal presumption of innocence evaluation of evidence criminal procedure powers unauthorized use of vehicle

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 2 para. 5 of the Criminal Procedure Act

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Decision of the Constitutional Court of 20 June 1995, no. III. ÚS 84/94
Decision of the Constitutional Court of 1 February 1994, no. III. ÚS 23/93

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti M. J., právně zastoupeného advokátem Mgr. Robertem Sedláčkem, Jaselská 27, Brno, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 1. 2008 sp. zn. 8 T 39/2007, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2008 sp. zn. 5 To 179/2008 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2008 sp. zn. 7 Tdo 1267/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 30. 6. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným, že společně se spoluobžalovaným M. K. po předchozí domluvě dne 17. 4. 2007 v době od 12:30 do 13:30 v obci Nové Hvězdlice neupřesněným způsobem vnikli do nepojízdného vozidla Nissan Sunny v majetku Z. N., toto vozidlo odtáhli do Brna, kde jej zprovoznili a užívali až do 23. 4. 2007, kdy byli při jízdě kontrolováni hlídkou Policie ČR, a za tento trestný čin neoprávněného užívání cizí věci byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na 3 roky. Podané odvolání bylo krajským soudem zamítnuto a následné dovolání k Nejvyššímu soudu bylo odmítnuto.

Stěžovatel ve svém návrhu namítá, že s danou věcí nemá nic společného, neboť vše domlouval a organizoval spoluodsouzený M. K. V rámci obhajoby stěžovatel poukázal na řadu rozporů v jednotlivých výpovědích svědků a spoluobžalovaného K., k nimž však obecné soudy nepřihlédly. K údajně odcizenému vozidlu byl předložen technický průkaz, který neodpovídal údajně odcizenému vozidlu. Jednalo se tak o úplně jiné vozidlo, než bylo popsáno ve výrokové větě rozsudku. Soudy se nezabývaly otázkou, jakým způsobem se měli oba obžalovaní předmětného vozidla zmocnit. V průběhu řízení nebylo prokázáno žádné násilné vniknutí, naopak spoluobžalovaný K. vozidlo bez problémů otevřel klíčem. Další pochybení v argumentaci obecných soudů spatřuje stěžovatel v otázce, kdy mělo k odtažení vozidla dojít. Stěžovatel neměl v úmyslu se protiprávně zmocnit předmětného vozidla. Po celou dobu byl stěžovatel v domnění, že se jednalo o předem domluvený a přichystaný obchod, v rámci kterého stěžovatel získal vozidlo Nissan Sunny, za něž převedl spoluobžalovanému K. svůj vůz VW Golf a K. se vypořádá s poškozeným N. Přestože obhajoba stěžovatele byla podpořena řadou důkazů, kdy tzv. usvědčující důkazy a výpovědi byly ve vzájemném logickém rozporu, kdy soudy neprovedly stěžovatelem navržené důkazy na podporu jeho obhajoby, žádný z rozhodujících soudů tato pochybení nenapravil a naopak potvrdil protiprávní stav. Za nepřijatelné považuje stěžovatel i ten fakt, že soud prvního stupně hodnotil důvěryhodnost výpovědi stěžovatele s ohledem na to, že v té době byla proti němu vedena další tři trestní stíhání.

III. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn. III. ÚS 84/94

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn. III. ÚS 23/93

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což je třeba v předmětném případě obzvláště zdůraznit. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu.

Namítá-li stěžovatel, že soud ve své úvaze o trestu nectil zásadu presumpce neviny, je z odůvodnění zřejmé, že se soud zabýval celkovým profilem pachatele, kde mimo pravomocných rozsudků, jimiž byl stěžovatel v minulosti odsouzen, zmínil i probíhající trestní řízení. To však samo o sobě neznamená, že by probíhající soudní řízení měla vliv na úvahu o výši trestu. Okresní soud se ve svém odůvodnění vypořádal i s tvrzením stěžovatele stran neztotožnění technického průkazu vozidla s vozidlem samotným. Stejně tak se zabýval i námitkami týkajícími se klíči od auta. Bez významu nezůstaly ani výpovědi svědkyň a spoluobžalovaného K., který svojí výpovědí přispěl k objasnění projednávané trestné činnosti. Dle náhledu Ústavního soudu jsou závěry přijaté obecnými soudy věrohodné a z ústavněprávního hlediska jim není čeho vytknout.

Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu