Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1913/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.1913.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as plaintiff lacks standing to challenge non-criminal court decision.

Geschäftsnummer III.ÚS 1913/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by J. K. against a district court ruling. The plaintiff argued for constitutional review of the decision, but the court found she was not a party to the underlying criminal proceedings. Consequently, the court determined she lacked active legitimacy to file the complaint under the Constitution and relevant statutes.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Ústava ČR čl. 87 odst. 1 písm. d); A constitutional complaint may not be filed in the interest of another person or for the protection of public interests unless the complainant is a party to the proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional_complaint active_legitimacy criminal_proceedings standing_requirement Constitutional_Court public_interest non_party_complainant

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost je oprávněna dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
čl. 83 Ústavy ČR
Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [zákon č.
čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR
1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl.
čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR
2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR], což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
Z tohoto důvodu byla proto ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, aniž by Ústavní soud stěžovatelku vyzýval k odstranění formálních vad jejího podání .

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2009, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, o ústavní stížnosti J. K., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. května 2009 č. j. 5 T 103/2008-363, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka napadla ústavní stížností v záhlaví označené rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě.

Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR], což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Ústavní stížnost je oprávněna dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost není možno podat ve prospěch jiné osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 74/99

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 14, usnesení č. 34, s. 329 a násl.).

Z obsahu napadeného rozhodnutí podává se, že stěžovatelka nebyla stranou trestního řízení, v němž byla toto vydáno. Nezbývá tak, než učinit závěr, že v dané záležitosti není osobou oprávněnou (aktivně legitimovanou) k podání ústavní stížnosti.

Z tohoto důvodu byla proto ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, aniž by Ústavní soud stěžovatelku vyzýval k odstranění formálních vad jejího podání .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2009

Pavel Holländer

soudce zpravodaj