Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3013/08 ECLI:CZ:US:2009:2.US.3013.08.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal regarding police delay of criminal indictment as non-justiciable under criminal law principles.

Geschäftsnummer II.ÚS 3013/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging the police decision to delay the criminal indictment. The applicant argued this violated fundamental rights, but the Court held that questions of criminal prosecution conditions fall outside the scope of constitutional review. Consequently, the Court found the complaint clearly unfounded and dismissed it without oral proceedings.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review administrative decisions regarding the initiation or delay of criminal proceedings, as such matters are exclusively within the domain of criminal law and state authority.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint criminal prosecution indictment delay justiciability state authority fundamental rights criminal procedure

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
čl. 2 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 90 Ústavy
čl. 3 Ústavy
Ústavní soud opakovaně judikuje, že otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle čl. 3 Ústavy součástí ústavního pořádku.
čl. 39 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy žádné základní právo stěžovatele na takový (trestněprávní) druh "satisfakce" (srov.
§ 159a odst. 1 trestního řádu
Podstata ústavní stížnosti spočívá ve stěžovatelově nesouhlasu s odložením trestního oznámení dle § 159a odst. 1 trestního řádu na Mgr.
§ 247 odst. 1 odst. d) trestního zákona
pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže dle § 247 odst. 1 odst. d) trestního zákona (stěžovatel nicméně v ústavní stížnosti hovoří o podezření ze spáchání trestného činu loupeže).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Ing. J. Š. zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Praha 5, Preslova 1269/17, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 30. 10. 2008 ve věci sp. zn. 1 ZN 1867/2008, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel projednávaným návrhem brojí proti shora uvedenému usnesení, kterým měl být zkrácen na svých základních právech garantovaných v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně měla být porušena ustanovení čl. 2 odst. 2 a 4 a čl. 90 Ústavy.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení neprovedly jím navrhované důkazy, pročež považuje odložení trestního oznámení - potvrzené napadeným usnesením - za porušení svých výše uvedených základních práv.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá ve stěžovatelově nesouhlasu s odložením trestního oznámení dle § 159a odst. 1 trestního řádu na Mgr. T. P. pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže dle § 247 odst. 1 odst. d) trestního zákona (stěžovatel nicméně v ústavní stížnosti hovoří o podezření ze spáchání trestného činu loupeže).

Ústavní soud opakovaně judikuje, že otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle čl. 3 Ústavy součástí ústavního pořádku. Ústava ani Listina neupravuje detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nezpochybnitelné a základní konstitutivní principy státu a práva; výkladem čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze pak dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Proto pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy žádné základní právo stěžovatele na takový (trestněprávní) druh "satisfakce" (srov. usnesení ve věci

sp. zn. I. ÚS 84/99

, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 14, s. 291 a násl.).

Rovněž v posuzované věci tudíž Ústavní soud konstatuje, že v samotném zamítnutí stěžovatelovy stížnosti proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání shora označeného trestného činu nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž zásadně neexistuje (o připustitelné výjimky zde nejde).

Ústavní soud k tomu dodává, že k porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel taktéž dovolává, dochází tehdy, pokud je komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, respektive ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V dané věci se orgány činné v trestním řízení podnětem stěžovatele zabývaly a svůj postup v napadeném rozhodnutí řádně zdůvodnily. Tyto orgány nezůstaly tedy nečinné, a v tom, jak s tímto podnětem naložily, nelze spatřovat projev "libovůle" či "svévole". Ani z tohoto pohledu proto nelze přisvědčit názoru stěžovatele, že došlo k zásahu do jeho ústavního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2009

Stanislav Balík

předseda senátu