Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1490/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1490.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint regarding removal of court fee exemption due to changed financial circumstances.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1490/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a woman against the removal of her court fee exemption. The lower courts revoked her exemption after determining she now possessed 600,000 CZK, a fact she had previously admitted during proceedings. The Court ruled that such disputes generally do not warrant constitutional protection as they fall within the ordinary courts' decision-making sphere.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding the removal of court fee exemptions based on changed financial circumstances are inadmissible as they lack sufficient intensity to constitute a violation of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint court fee exemption financial circumstances fundamental rights ordinary courts jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesením Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 82 C 286/2006 ze dne 8. 10. 2008 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 62/2009 ze dne 20. 2. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svou ústavní stížností, s tvrzením porušení čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž jí bylo s účinností od 27. 5. 2007 odňato osvobození od soudních poplatků, které jí bylo přiznáno rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě č. j. 82 C 286/2006-24 ze dne 23. 3. 2007 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 681/2007 ze dne 21. 12. 2007 a zároveň byla zrušena uvedená rozhodnutí jmenovaných soudů, jimiž byl stěžovatelce ustanoven zástupcem Mgr. Tomáš Gurecký.

Jak je patrno z obsahu napadených usnesení, bylo stěžovatelce ve smyslu ustanovení § 138 odst. 2 o. s. ř. odejmuto dříve jí přiznané osvobození od placení soudních poplatků a zároveň, v návaznosti na to, zrušeno i rozhodnutí o ustanovení zástupce poté, co obecné soudy zjistily, že stěžovatelka má nyní, na rozdíl od doby, kdy jí bylo osvobození přiznáno, k dispozici částku 600.000,- Kč a tudíž již nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození.

V ústavní stížnosti podané proti těmto rozhodnutím stěžovatelka v podstatě obecným soudům vytýká, že při svém rozhodování důkazy řádně nehodnotily, nezohlednily, že má pouze částečný invalidní důchod ve výši 4.934,- Kč, resp. 4.725,- Kč a vycházely z nepravdivého tvrzení žalované o tom, že stěžovatelka v souvislosti s převodem bytu obdržela částku 600.000,- Kč, což nebylo doloženo. Došlo tak podle ní k neústavní interpretaci a aplikaci ustanovení § 30 ve spojení s § 138 o. s. ř. Soudy také podle ní nevzaly v úvahu povahu řízení o zmatečnost, které je podle ní náročnější svou zvláštní povahou a v této souvislosti se nevypořádaly s tím, že protistrana je nadále zastoupena advokátem. Postup obecných soudů podrobuje kritice s poukazem na důsledky odejmutí přiznaného osvobození, které jsou podle ní diskriminační.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud připomíná svou judikaturu (např.

sp. zn. III. ÚS 788/2009

), vztahující se k rozhodnutím o osvobození od placení soudních poplatků, v níž opakovaně dává najevo, že tato zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o osvobození od soudních poplatků, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud současně vychází z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov.

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

); případy, kdy naopak ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek (kupříkladu osvobození od soudního poplatku právnických osob - srov.

sp. zn. I. ÚS 13/98

,

II. ÚS 13/98

,

IV. ÚS 13/98

) nebo v nichž šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" (viz

sp. zn. IV. ÚS 289/03

). Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že závěr o změně majetkových poměrů oproti stavu, kdy bylo o osvobození od soudních poplatků rozhodnuto, byl učiněn na základě nově zjištěné skutečnosti, totiž faktu, že stěžovatelka má nyní, na rozdíl od doby, kdy jí bylo osvobození přiznáno, k dispozici částku 600.000,- Kč a tudíž již nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození. Proto jí bylo podle § 138 odst. 2 o. s. ř. osvobození odňato. Odvolací soud přitom, pokud jde o učiněná zjištění, poukázal na to, že sama stěžovatelka u jednání u vrchního soudu ve věci sp. zn. 8 Cmo 312/2007 uvedla, že dne 27. 5. 2007 jí dcera vyplatila částku 600.000,- Kč. Důvody vedoucí k vydání napadených rozhodnutí jsou v odůvodněních napadených rozhodnutí srozumitelně vyloženy a lze na ně odkázat.

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky tak Ústavním soudem zjištěn nebyl, a proto byla její stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu