Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3196/08 ECLI:CZ:US:2009:3.US.3196.08.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as appeal was the final remedy and grounds were legal errors reviewable in appeal.

Geschäftsnummer III.ÚS 3196/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by L. H. against a criminal conviction for bodily harm. The complainant argued that the court incorrectly assessed the causal link between her actions and the accident, but failed to challenge the factual findings or evidence. The court determined that her arguments regarding legal errors were properly reserved for the appeal stage, making the constitutional complaint inadmissible under the exhaustion of remedies rule.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant could have raised legal error grounds in the appeal stage, as the appeal constitutes the final procedural remedy for such issues.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility legal error grounds criminal appeal procedure causal link assessment procedural exhaustion final procedural remedy

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
§ 265a trestního řádu
V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že jde ve smyslu § 265a trestního řádu o prostředek přípustný.
§ 265b odst. 1 trestního řádu
Kromě toho je ale třeba vzít v úvahu, že jej lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 trestního řádu.
§ 265i odst. 1 písm. a) a b) trestního řádu
Pokud tomu tak nebude, Nejvyšší soud dovolání odmítne, a to stejně jako v případě dovolání nepřípustného [viz § 265i odst. 1 písm. a) a b) trestního řádu].
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L. H., zastoupené JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem v Náchodě, Tyršova 64, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 2008 č. j. 11 To 390/2008-185, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 29. 12. 2008 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 2008 č. j. 11 To 390/2008-185, jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce zrušen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 4. 2008 č. j. 1 T 197/2007-157 a nově byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. Kromě toho jím byli poškození odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a odvolání obžalované bylo zamítnuto. Dle krajského soudu se stěžovatelka měla dopustit daného trestného činu (stručně řečeno) tím, že při předjíždění nákladního vozidla Iveco, v důsledku nesprávného vyhodnocení dopravní situace, donutila řidiče v protisměru jedoucího nákladního vozidla Peugeot k prudkému brzdění, aby zabránil čelnímu střetu se stěžovatelčiným vozidlem; to mělo

za následek - vzhledem ke špatnému technickému stavu vozidla Peugeot - částečné přejetí tohoto vozidla do protisměru a střet s protijedoucím nákladním vozidlem Iveco, v důsledku něhož došlo ke zranění řidiče vozidla Peugeot.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný.

Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soud lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Vzhledem k výše uvedeným ustanovením Ústavní soud zkoumal, zda stěžovatelka ve své právní věci - před podáním nyní posuzované ústavní stížnosti - vyčerpala všechny procesní prostředky ochrany svých práv, konkrétně pak zde v úvahu připadající mimořádný opravný prostředek - dovolání ve smyslu § 256a a násl. trestního řádu. (O možnosti jeho podání byla stěžovatelka odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí ostatně poučena.) Pro tento případ si vyžádal spis Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. 1 T 197/2007 a z něho zjistil, že se tak nestalo.

V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že jde ve smyslu § 265a trestního řádu o prostředek přípustný. Kromě toho je ale třeba vzít v úvahu, že jej lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 trestního řádu. Pokud tomu tak nebude, Nejvyšší soud dovolání odmítne, a to stejně jako v případě dovolání nepřípustného [viz § 265i odst. 1 písm. a) a b) trestního řádu]. Z hlediska řízení o ústavní stížnosti tak nutno dovolání považovat za poslední procesní prostředek ochrany práv pouze tehdy, lze-li v jeho rámci uplatnit námitky, které by bylo možno podřadit pod tzv. dovolací důvody.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že svými námitkami napadá "zejména skutkový základ rozhodnutí, způsob hodnocení důkazů a rozsah provedeného dokazování a dále skutkové závěry, které soud z důkazů vyvodil", a že tudíž nejsou dány zákonné podmínky pro to, aby dovolání podávala. Ovšem bezprostředně na to konstatuje, že byla odsouzena "na základě úplně a správně zjištěného skutkového stavu věci, ale že její vina byla posouzena nesprávně - nesprávným posouzením příčinné souvislosti mezi [jejím] jednáním a vzniklým následkem". Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud přitom zjistil, že stěžovatelka uplatňuje dvě základní námitky, přičemž jednou z nich je nesprávné posouzení otázky příčinné souvislosti; zde stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že její jednání posoudil jako základní (nejdůležitější) příčinu celé dopravní nehody, přičemž upozorňuje na to, že vzniklý následek je prý jednoznačně v příčinné souvislosti se špatným technickým stavem vozidla. Vytržením jednotlivých částí děje a jejich vzájemným oddělením dle stěžovatelky mělo dojít k nesprávnému právnímu "hodnocení" dané nehody.

Z výše uvedeného je patrno, že stěžovatelka nenamítá nic proti skutkovým závěrům krajského soudu (resp. úplnosti dokazování či správnosti hodnocení důkazů), ale vyslovuje nesouhlas s tím, jak soudem zjištěný a stěžovatelkou nezpochybňovaný skutkový děj právně posoudil, konkrétně pak jak posoudil otázku příčinného vztahu (obligatorního znaku objektivní stránky trestného činu), a zpochybňuje tak svou trestní odpovědnost.

Dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že dovolání má sloužit k nápravě právních vad, konkrétně zda skutek či jiná okolnost skutkové povahy byly správně hmotněprávně posouzeny. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ústavní stížností brojí proti nesprávnému právnímu posouzení věci, avšak tuto svou námitku mohla eventuálně úspěšně uplatnit v rámci dovolání, je třeba považovat tento její návrh ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu za nepřípustný.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu