Constitutional Court dismisses appeal claiming judge bias and mandatory lawyer representation violates fair trial rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ms. H. against a Supreme Court decision allowing a judge to preside over her case. The complainant argued the judge was biased due to past legal opinions and that mandatory lawyer representation violated her rights. The court held that mere disagreement with a judge's past views does not constitute bias and that the contested statutes do not infringe on fundamental freedoms.
Legislator-Regeste
KI-generiertArt. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; A judge is not disqualified from hearing a case solely because their past legal opinions differ from the law, and mandatory lawyer representation does not violate the right to court protection.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky M. H., zastoupené JUDr. Janem Luhanem, advokátem, AK se sídlem Masarykova 1250, 289 22 Lysá nad Labem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2008 č. j. Nco 186/2008-1264, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 14 odst. 4 a § 241 odst. 1 - 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou (a podáním ze dne 23. 4. 2009 doplněnou) ústavní stížností, v níž tvrdila porušení práv garantovaných jí ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), napadla stěžovatelka shora označené rozhodnutí.
Stěžovatelka tvrdila, že usnesením Vrchního soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto tak, že soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Zdenka Krupová není vyloučena z projednávání věci vedené pod sp. zn. 28 Co 446/2008, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Jmenovaná soudkyně totiž podle stěžovatelčina názoru není způsobilá nezaujatě a nestranně rozhodnout v její věci, neboť v minulosti zastávala právní názor, který je v rozporu se zákonem.
Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ustanovení § 14 odst. 4 a § 241 odst. 1 - 4 o. s. ř. a ustanovení § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.").
V této souvislosti stěžovatelka upozorňuje, že ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), je příliš vágní. Ostatní citovaná zákonná ustanovení pak stěžovatelka napadá z důvodu, že vyžadují povinné zastoupení advokátem v určitých typech řízení; taková podmínka však dle názoru stěžovatelky porušuje právo na soudní ochranu. Stěžovatelka považuje za diskriminující, že musí být v probíhajícím řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. Přístup k Ústavnímu soudu by měl být umožněn každému a ne jen tomu, kdo si může zastoupení advokátem dovolit. Uvedené lze vztáhnout i na napadená ustanovení v soudních řádech.
Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. Jde o návrh přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 224/98
, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Část argumentace obsažené v ustavní stížnosti směřuje proti interpretaci jednoduchého práva - konkrétně ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř.; v souvislosti s tím je napadáno i samo interpretované ustanovení. V projednávané věci odůvodnil Vrchní soud v Praze svůj závěr o tom, že soudce není vyloučen z projednávání věci, zněním § 14 odst. 4 o. s. ř., podle nějž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle Ústavního soudu bylo uvedené ustanovení - o jehož ústavnosti nemá pochyb - interpretováno ústavně konformně; stěžovatelčiny pochybnosti stran postupu Vrchního soudu tudíž Ústavní soud nesdílí. Není legitimního důvodu, aby soudce byl vyloučen z projednávání věci toliko z důvodu, že údajně někdy v minulosti zastával - dle mínění stěžovatelky - právní názor rozporný se zákonem. Napadeným rozhodnutím tedy nebyla ani zasažena - tím méně pak porušena - stěžovatelčina základní práva.
Ústavní soud uzavírá, že přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení neshledal nic, co by odporovalo ústavnímu pořádku, a to včetně stěžovatelkou uváděných ustanovení Listiny, pročež odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona Ústavním soudu.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení žádného ústavně garantovaného práva stěžovatelky a ústavní stížnost odmítl, byl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut i návrh na zrušení ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, § 241 odst. 1 - 4 o. s. ř. a § 105 odst. 2 s. ř. s. a to již proto, že tyto návrhy sledují osud samotné ústavní stížnosti. Nadto je třeba poznamenat, že tato ustanovení - s výjimkou ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., k němuž se Ústavní soud vyjadřuje výše - neměla žádný vztah k výsledku řízení v projednávané věci (a ustanovení obsažená v soudních řádech nebyla aplikována ani v samotném řízení před Ústavním soudem).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. června 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu