Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1179/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1179.09.1 KI-generiert

IV.ÚS 1179/09 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer IV.ÚS 1179/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti G. P., zastoupené Mgr. Tomášem Pavlokem, advokátem, AK Praha 9, Pod Pekárnami 245/10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2009 čj. 28 Cdo 1320/2007-62, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006 čj. 22 Co 205/2006-54 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2006 čj. 14 C 61/2004 -40 takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

IV.ÚS 1179/09 · Ústavní soud České republiky: Dne 11. 2. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti G. P., zastoupené Mgr. Tomášem Pavlokem, advokátem, AK Praha 9, Pod Pekárnami 245/10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2009 čj. 28 Cdo 1320/2007-62, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006 čj. 22 Co 205/2006-54 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2006 čj. 14 C 61/2004 -40 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 5. 5. 2009 se G. P. (dále též "stěžovatelka" nebo "žalobkyně") domáhala, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o uložení povinnosti bezplatně převést vlastnické právo k pozemkům.

II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 17. 3. 2006 Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu u uložení povinnosti žalovanému (tj. Pozemkovému fondu České republiky) vydat žalobkyni pozemek parc. č. 1678 - orná půda o výměře 14.393 m2 v obci hlavní město Praha, kat. území Hostivař, nebo kterýkoliv z dalších pozemků blíže tam (tj. ve výroku I.) specifikovaných (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Dne 19. 10. 2006 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dne 11. 2. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).

III. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že postupem obecných soudů byl porušen čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 a 2 protokolu č. 12 k Úmluvě. Zásadně nesouhlasila s názorem obecných soudů o souladu zákona č. 253/2003 Sb. s ústavním pořádkem ČR a vyjádřila přesvědčení, že postupem obecných soudů byla zjevně diskriminovaná. Vyjádřila přesvědčení, že nalézací soud "... postupoval záměrně tak, aby mohl rozhodnout právě s ohledem na tzv. restituční tečku, když přestože žaloba byla podána již 26. 7. 2004, nařídil první jednání ve věci až na 17. 2. 2006, takže došlo k tomu, že obdobné žaloby podané až koncem roku 2005 byly projednány dříve, než žaloba stěžovatelky."

IV. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího, odvolacího i dovolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy), stejně jako na v těchto rozhodnutích citovaný nález ze dne 13. 12. 2005

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

(vyhlášený dne 20. 12. 2005 pod č. 531/2005 Sb.; Sb. n. u., sv. 39, str. 389 a násl.), jímž byl senát v nyní projednávané věci vázán a od něhož necítil nutnost se odchylovat (§ 23 zákona o Ústavním soudu); závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samotného.

Ústavní soud dále připomíná, že Česká republika dosud není vázána stěžovatelkou citovaným protokolem č. 12 k Úmluvě, neboť tento protokol (ačkoliv jí podepsán dne 4. 11. 2000) dosud nebyl ratifikován a tudíž se nestal součástí právního řádu ve smyslu čl. 10 Ústavy.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu