I.ÚS 2545/08 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 18. března 2009 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti D. B., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem sídlem Sadová 1585/7, 702 00 Mor. Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2008, sp. zn. 7 Tdo 801/2008, takto:

Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 10. 2008 napadá v záhlaví specifikované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 T 193/2002, byl stěžovatel uznán vinným z trestných činů krádeže, poškozování cizí věci, porušování domovní svobody, vydírání, ublížení na zdraví a výtržnictví podle příslušných ustanovení trestního zákona. Za tyto trestné činy byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit škodu. Popis jednotlivých skutků je součástí odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu.

Proti rozhodnutí nalézacího soudu podali stěžovatel, R. H., O. Š. a P. P. odvolání. Odvolání v neprospěch stěžovatele, R. H., O. Š., P. P. a R. D. podal státní zástupce. O takto podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 4 To 199/2004. Ohledně stěžovatele a také ohledně R. H. byl rozsudek nalézacího soudu zrušen a bylo nově rozhodnuto tak, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem krádeže podle ust. § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákona, trestním činem poškozování cizí věci podle ust. § 257 odst. 1 trestního zákona, trestným činem vydírání podle ust. § 235 odst. 1 trestního zákona, trestným činem ublížení na zdraví podle ust. 221 odst. 1 trestního zákona a trestným činem výtržnictví podle ust. § 202 odst. 1 trestního zákona za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovatel byl dále rozsudkem odvolacího soudu zproštěn části obžaloby pro trestný čin krádeže a trestný čin poškozování cizí věci. Výrokem také bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Stěžovatel a další odsouzený R. H. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením, kterým dovolání odmítl.

Ústavní soud zjistil, že v předmětné trestní věci stěžovatele byl spoluodsouzeným R. H. podán podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Bude-li podnětu vyhověno, mohl by v případě kladného rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona na stěžovatele dopadnout účinek plynoucí z uplatnění zásady beneficium cohaesionis. Jelikož je institut ústavní stížnosti konstruován zákonem o Ústavním soudu jako ultima ratio prostředek ochrany základních práv, jeví se Ústavnímu soudu nutným vyčkat rozhodnutí ministra spravedlnosti o tom, zda stížnost pro porušení zákona podá, jakož i případného rozhodnutí Nejvyššího soudu o ní.

Nebude-li podnětu ke stížnosti pro porušení zákona vyhověno, pak rozhodnutí (sdělení) o tom, je třeba doručit Ústavnímu soudu tak, aby mohl rozhodnout o případném pokračování řízení. Totéž by eventuálně platilo ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu, bude-li rozhodovat o podané stížnosti pro porušení zákona.

Za těchto okolností Ústavní soud podle ustanovení § 42 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, konstatuje, že současně s řízením o ústavní stížnosti probíhá řízení o podnětu pro porušení zákona, v němž může být řešena otázka mající význam pro rozhodnutí Ústavního soudu. Proto Ústavní soud rozhodl o přerušení řízení o podané ústavní stížnosti a pokračovat ve věci bude poté, co mu bude sděleno, s jakým výsledkem byl projednání podnět ke stížnosti pro porušení zákona, respektive jak o eventuálně podané stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2009

Vojen Güttler

předseda senátu