Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 188/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.188.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against Criminal Procedure Act provision allowing retrial in different panel.

Geschäftsnummer III.ÚS 188/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint and the request to repeal Article 262 of the Criminal Procedure Act. The court found the lower court's decision to retry the case in a different panel was adequately reasoned and did not violate the principle against arbitrariness. Consequently, the court held that the statutory provision was interpreted in a manner consistent with the Constitution.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 262 of the Criminal Procedure Act; The provision allowing a retrial in a different panel is not unconstitutional and does not violate the principle against arbitrariness when the decision is adequately reasoned.

Schlagwörter

KI-generiert
Criminal Procedure Act different panel principle against arbitrariness constitutional complaint adequate reasoning

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 262 of the Criminal Procedure Act
§ 43 odst. 2 písm. a) of the Act on the Constitutional Court
Art. 36 odst. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 38 odst. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 6 odst. 1 of the ECHR
řádu) vycházel (s. 6-18 usnesení).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
II. ÚS 282/97
Constitutional Court annuls appeals court decision for unreviewability and violation of impartial judge rights.
I. ÚS 112/98
Constitutional Court dismisses appeal against repeated appellate court acquittals and subsequent convictions for extortion and fraud.
III. ÚS 26/2000
Constitutional Court dismisses appeal claiming judge bias based on plaintiff's procedural delays and doctor consultation.
III. ÚS 711/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of right to legal judge due to late filing and lack of specific grounds.
IV. ÚS 219/03
Constitutional Court annuls fraud conviction due to failure to prove subjective intent and violation of fair trial rights.
I. ÚS 49/06
Constitutional Court annuls appeals for violating fair trial rights and presumption of innocence regarding handwriting evidence.
III. ÚS 511/02
Constitutional Court voids prosecutor's decision for failure to provide sufficient reasoning regarding police complaint.
III. ÚS 138/2000
Constitutional Court annuls district court order for procedural delay due to violation of fair trial rights under Article 36 of the Charter.
III. ÚS 351/04
Constitutional court annuls Supreme Court order transferring bankruptcy case due to lack of reasoning violating right to legal judge.
III. ÚS 501/04
Constitutional court quashes Supreme Court ruling for failure to verify hidden witness credibility under Art. 2(3) Constitution.
III. ÚS 606/04
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court decision on child support due to arbitrary application of law violating good morals.
III. ÚS 151/06
Constitutional Court annuls High Court decision for failing to address all evidence and arguments in proceedings.
IV. ÚS 369/06
Constitutional court annuls judgment for appointing a judge as guardian, violating fair trial rights.
III. ÚS 677/07
Constitutional Court allows cost reimbursement when administrative court stops proceedings due to applicant's satisfaction.
Pl. ÚS 48/95
Constitutional Court rejects request to repeal restitution law provision, mandating constitutional interpretation.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, 616 00 Brno, o ústavní stížnosti proti výroku 2. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2008 sp. zn. 7 To 294/2008, a o návrhu na zrušení § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl výrok 2. v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo dle § 262 tr. řádu (odvolacím soudem) nařízeno, aby věc byla soudem (nalézacím) projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu; to v návaznosti na výrok 1., kterým označený soud podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. února 2008 sp. zn. 9 T 12/2008 v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Stížnostní body návrhu stěžovatel vymezil v souladu se svým přesvědčením tak, že odvolací soud tímto svým již třetím zrušujícím rozhodnutím, kdy vrací věc nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, tentokráte ovšem v jiném složení senátu, usiluje o to, aby zvrátil (opakovaně vynesené) v jeho prospěch vyznívající rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že k tomuto postupu nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, artikulované pojmem "z důležitého důvodu" obsaženým v § 262 tr. řádu, resp. že soudem odvolacím nedošlo k náležitému a takto ústavně souladnému odůvodnění tohoto postupu. Přitom, jak stěžovatel dále v podrobnostech rozvedl, dle jeho přesvědčení nedostál kautelám uvedeným v nálezech

sp. zn. II. ÚS 282/97

,

I. ÚS 112/98

,

III. ÚS 26/2000

,

III. ÚS 711/01

,

IV. ÚS 219/03

a

I. ÚS 49/06

. V návaznosti na předestřenou argumentaci stěžovatel následně vyjádřil svůj názor o protiústavnosti ustanovení § 262 tr. řádu, neboť pro formulaci "z důležitého důvodu" jej shledává pro jeho neurčitost zakládajícím (možnou) libovůli soudu, a tudíž za rozporné s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z těchto důvodů se cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil výrok 2. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2008 sp. zn. 7 To 294/2008 a dále (po postoupení tohoto návrhu plénu) rozhodl o zrušení § 262 tr. řádu.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 důvod k odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a), tj. jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ve shodě s přístupem vyjádřeným kupř. v usnesení

sp. zn. III. ÚS 1913/07

Ústavní soud nejprve připomíná, že pokud by se v této fázi řízení zabýval těmi námitkami stěžovatele, které se (byť nepřímo) dotýkají věcné správnosti úvah odvolacího soudu, mohl by tím v podstatě prejudikovat rozhodnutí obecných soudů ve věci samé, což by bylo v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR i s principem minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti soudů obecných.

Takto, jak je to v jeho rozhodovací praxi v návaznosti na ústavněprávní vymezení obvyklé, posoudil (věcně) námitky stěžovatele z pohledu předjímaného tím, zda nevykročují z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]; čehož konsekvencí je úsudek učiněný v kontextu práva na zákonného soudce a práva na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny), jichž se stěžovatel dovolává.

V tomto ohledu nutno ovšem jeho výtkám (pod aspektem postulátu zákazu svévole) upřít důvodnost. Městský soud v Praze adekvátním, přiléhavým a především ústavně souladným způsobem popsal, jakými úvahami se řídil a z jakých konkrétních okolností při vyvození stěžovatelem kritizovaného závěru (podloženého § 262 tr. řádu) vycházel (s. 6-18 usnesení). Proto postačí na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí odkázat (čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Výtka stěžovatelem vznesená, dle níž odvolací soud nepoukázal, v čem "soud prvního stupně v původním složení senátu opakovaně a zcela zásadně nerespektoval právně závazné názory soudu odvolacího a neprovedl úkony a doplnění, které odvolací soud nařídil", postrádá opodstatnění. Z úvah odvolacím soudem vyložených dostatečně plyne, že jimi do hodnocení důkazní situace (důkazů), jak stěžovatel namítá, nezasahuje, nýbrž v jejich intencích míří k tomu, aby z hlediska skutkové podstaty ve věci relevantní byla učiněna (či vyloučena) odpovídající zjištění, jež její kvalifikaci ex lege zakládají, a to při dostatečném odůvodnění, které se k vypořádání se skutkovou situací připíná. Sluší se říci, že i v ostatním se v základu jedná o právně závazné názory odvolacího soudu, nikoliv imperativ směřující k podobě hodnocení důkazů.

Vyjádřeno jinak, rozhodnutí Městského soudu v Praze je v dostatečném rozsahu v mezích ustanovení § 262 tr. řádu odůvodněno a nelze v něm spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy (srov. k této kautele coby zábraně proti svévoli nálezy

sp. zn. III. ÚS 511/02

,

III. ÚS 138/2000

,

III. ÚS 351/04

,

III. ÚS 501/04

,

III. ÚS 606/04

,

III. ÚS 151/06

,

IV. ÚS 369/06

,

III. ÚS 677/07

a další).

Tím samým se potom stává nepřípadnou i kritika stěžovatele, dle níž je § 262 tr. řádu v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti nutno poukázat na to, že dle judikatury Ústavního soudu při existenci v úvahu přicházejících více interpretačních alternativ je nutno zákonné ustanovení interpretovat způsobem ústavně souladným (nálezy

sp. zn. Pl. ÚS 48/95

,

Pl. ÚS 2/97

,

Pl. ÚS 15/98

,

Pl. ÚS 41/02

a další). Vzhledem k větě druhé čl. 38 odst. 1 Listiny, podle níž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, je zřejmé, že i výjimka stanovená v trestním řádu (tedy výjimka stanovená zákonem) určuje příslušnost soudu a soudce zákonným způsobem. V předmětné věci k ústavně konformní interpretaci a aplikaci ustanovení § 262 tr. řádu, jak se z uvedeného podává, došlo (srov. i nálezy III. ÚS 90/95,

II. ÚS 282/97

; usnesení

sp. zn. II. ÚS 24/05

,

I. ÚS 211/03

,

IV. ÚS 607/02

,

I. ÚS 184/01

,

I. ÚS 517/2000

a další), čímž postrádají z důvodů kontextuálních opodstatněnosti i námitky stěžovatele poukazující (ohledně souvisejících dílčích stížnostních bodů) na nálezy Ústavního soudu jím vyjmenované.

Vzhledem k uvedenému bylo o návrhu stěžovatele rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), písm. b), zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu