Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3133/08 ECLI:CZ:US:2009:1.US.3133.08.1 KI-generiert

I.ÚS 3133/08 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer I.ÚS 3133/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. M., zastoupené JUDr. Tatianou Kružliakovou, advokátkou se sídlem AK Svejkovský, Kabelková, v. o. s., Plzeň, Kamenická 1, proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. 11. 2006, čj. 6 C 195/2006 - 32, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 20. 6. 2007, čj. 20 Co 204/2007 - 47, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 11. 2008, čj. 22 Cdo 4452/2008 - 68, takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

I.ÚS 3133/08 · Ústavní soud České republiky: Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o zrušení usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. 3. 2006, čj. Nc 1201/2005 - 22, kterým byl schválen smír. Označený smír byl, podle jejího názoru, schválen v rozporu s hmotným právem, konkrétně s ustanovením § 3 ObčZ a obchází ustanovení § 140 a § 603 odst. 3 ObčZ. Návrh účastníků na schválení smíru byl podán s úmyslem obcházet zákonnou úpravu předkupního práva podle § 140 ObčZ a práv z porušení tohoto práva plynoucích. Napadený smír zasáhl do práva stěžovatelky požadovat, v důsledku porušení jejího předkupního práva, nabídku označeného pozemku ke koupi.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. M., zastoupené JUDr. Tatianou Kružliakovou, advokátkou se sídlem AK Svejkovský, Kabelková, v. o. s., Plzeň, Kamenická 1, proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. 11. 2006, čj. 6 C 195/2006 - 32, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 20. 6. 2007, čj. 20 Co 204/2007 - 47, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 11. 2008, čj. 22 Cdo 4452/2008 - 68, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o zrušení usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. 3. 2006, čj. Nc 1201/2005 - 22, kterým byl schválen smír. Označený smír byl, podle jejího názoru, schválen v rozporu s hmotným právem, konkrétně s ustanovením § 3 ObčZ a obchází ustanovení § 140 a § 603 odst. 3 ObčZ. Návrh účastníků na schválení smíru byl podán s úmyslem obcházet zákonnou úpravu předkupního práva podle § 140 ObčZ a práv z porušení tohoto práva plynoucích. Napadený smír zasáhl do práva stěžovatelky požadovat, v důsledku porušení jejího předkupního práva, nabídku označeného pozemku ke koupi.

Dále uvedla, že obecné soudy shodně zamítly její žalobu s argumentací, že není aktivně legitimována pro tento spor, neboť nebyla účastnicí smíru. Svůj závěr odůvodnila odkazem na ustanovení § 99 odst. 3 OSŘ. Tím, že obecné soudy nesprávně aplikovaly zmíněnou procesní normu, upřely stěžovatelce právo domáhat se zrušení smíru a odňaly jí možnost získat označený pozemek do svého vlastnictví. Došlo tak k porušení jejích základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy ČR.

Z připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Praha - západ zamítl žalobu stěžovatelky, kterou požadovala zrušení usnesení téhož okresního soudu ze dne 30. 3. 2006, čj. Nc 1201/2005 - 22, o schválení smíru, uzavřeného mezi A. D. a J. a E. B. Okresní soud poukázal na ustanovení § 99 odst. 3 OSŘ a uvedl, že žalobu na zrušení usnesení o schválení smíru může podat jen ten účastník smíru, kterému byla jeho neplatností způsobena újma na jeho právech. Ve zmíněném smírčím řízení stěžovatelka byla v postavení vedlejší účastnice na straně žalované. Podle § 93 OSŘ je vedlejší účastník oprávněn činit všechny procesní úkony s výjimkou úkonů, které znamenají dispozici s řízením nebo s předmětem řízení a úkonů, které učinil sám účastník. V daném případě stěžovatelka, jako vedlejší účastnice ve smírčím řízení, nebyla aktivně legitimována k podání této žaloby. Nemůže se tedy domáhat zrušení usnesení o schválení smíru, neboť nebyla jeho účastnicí a napadený smír neuzavírala.

Krajský soud v Praze rozsudek okresního soudu potvrdil. Odkázal na správný závěr okresního soudu, že k podání žaloby na zrušení smíru je aktivně legitimován pouze účastník smíru. Stěžovatelka, i když vystupovala v řízení jako vedlejší účastnice, nebyla účastníkem smíru, neboť jej neuzavřela.

Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6. 11. 2008, čj. 22 Cdo 4452/2008 - 68, přípustné dovolání stěžovatelky zamítl. Odkázal na svůj rozsudek ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1899/2007, podle něhož usnesení o schválení smíru zavazuje pouze účastníky smíru. Žalobu na zrušení usnesení o schválení smíru podle § 99 odst. 3 OSŘ může podat jen účastník smíru. Dále odkázal i na odbornou literaturu, zejména na Občanský soud řád - Komentář, Praha, C.H.BECK, 6. vydání, díl I. Na stěžovatelku se tak účinky právní moci rozhodnutí o schválení smíru nevztahují, proto není důvod k tomu, aby měla možnost takové účinky odstranit žalobou o zrušení smíru.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu, a prezentuje svůj vlastní právní názor jako jediný správný. V ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumenty, které uvedla již v předchozím řízení.

Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší, s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR. Podle uvedeného článku je úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti, tj. poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených zejména v Ústavě a v Listině základních práv a svobod. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy.

Ústavní soud přezkoumal ústavnost postupu v řízení před obecnými soudy a nezjistil nic, co by dané věci dávalo ústavněprávní rozměr. Soudy provedly všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci a po jejich zhodnocení vyvodily právní závěry, které řádně odůvodnily. Vypořádaly se s námitkami stěžovatelky, své závěry opřely o konkrétní ustanovení v řízení aplikovaných zákonů. Věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy, včetně řízení dovolacího, a nespokojenost i nesouhlas stěžovatelky s jejich závěry ještě neznamená zásah do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod. V podrobnostech nelze než odkázat na jasná odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. V jejich postupu a rozhodnutích nebylo shledáno porušení stěžovatelkou uváděných základních práv.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu