Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2166/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.2166.08.1 KI-generiert

II.ÚS 2166/08 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer II.ÚS 2166/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol č. 1") zrušil rubrikovaná rozhodnutí obecných soudů.

Legislator-Regeste

KI-generiert

II.ÚS 2166/08 · Ústavní soud České republiky: 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol č. 1") zrušil rubrikovaná rozhodnutí obecných soudů.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti JUDr. M. Č., zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 23, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2007 ve věci sp. zn. 55 Co 175/2007 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 1. 2007 ve věci sp. zn. 9 C 189/2005, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol č. 1") zrušil rubrikovaná rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatel, který se jako postupník dle zákona o půdě neúspěšně soudně domáhal převedení konkrétních pozemků, ve své ústavní stížnosti polemizuje se závěry učiněnými v nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

(publikován jako č. 531/2005 Sb.), neboť postupníci by podle něj měli mít stejné postavení jako přímí restituenti. Obecné soudy měly paušální aplikací závěrů Ústavního soudu, vyslovených v citovaném nálezu, na stěžovatelův případ nepřípustně zasáhnout do jeho ústavně chráněných základních práv a svobod. Je totiž třeba rozlišovat, což jinak činí i Nejvyšší soud, mezi osobami, které usilují o pozemky ze spekulativních důvodů, a osobami, jež jsou k vymáhání pozemků vedeny nespekulativními důvody (např. chtějí pečovat o půdu). K posléze jmenované skupině patří i stěžovatel, jelikož je soukromým rolníkem.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Těžiště stěžovatelových námitek spočívá v polemice s právními závěry, jež Ústavní soud vyslovil v nálezu ve věci

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

, a jejich aplikací na stěžovatelův případ.

Zmiňovaným nálezem pléna Ústavního soudu bylo zrušeno ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 253/2003 Sb. (dále jen "zákon o půdě"), a ustanovení čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. (stanovující lhůtu pro převod náhradních pozemků); to však pouze ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, a k jejich dědicům. V odůvodnění nálezu Ústavní soud vyložil, z jakého důvodu nezrušil napadená ustanovení i ve vztahu k osobám, jež nárok na náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob.

Ústavní soud neshledal důvod se od právních závěrů vyslovených v citovaném nálezu odchýlit; v aplikaci těchto právních závěrů obecnými soudy na stěžovatelův případ nespatřuje Ústavní soud porušení stěžovatelových základních práv a pro stručnost na bezchybné právní závěry obecných soudů i citovaný nález Ústavního soudu odkazuje. Stěžovatel tedy jako postupník na vydání pozemků nemá nárok; obdobné ústavní stížnosti postupníků proti postupu obecných soudů proto Ústavní soud setrvale odmítá (srov. např. usnesení ze dne 6. 3. 2008 ve věci

sp. zn. II. ÚS 2913/07

či usnesení ze dne 7. 2. 2008 ve věci

sp. zn. I. ÚS 86/08

). Odmítnuto bylo ostatně i obsahově obdobné podání stěžovatele (viz usnesení ze dne 26. 5. 2008 ve věci

sp. zn. IV. ÚS 854/08

).

Vzhledem k výše uvedenému postupovaly obecné soudy ústavně konformně, když při rozhodování o žalobě stěžovatele respektovaly citovaný nález Ústavního soudu, jak jim ukládá čl. 89 odst. 2 Ústavy, a dovodily zánik nároku stěžovatele coby postupníka na náhradní pozemek podle § 11 zákona o půdě.

Napadenými rozhodnutími tedy nedošlo k porušení stěžovatelova práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že stěžovatel nenapadl v ústavní stížnosti rozhodnutí dovolacího soudu, nicméně tato okolnost nebrání Ústavnímu soudu projednat jeho ústavní stížnost ve vztahu k rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu, neboť dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné (nebyly shledány podmínky přípustnosti dle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu), nebylo o něm tedy meritorně rozhodováno (uvedené rozhodnutí o dovolání je individuálním deklaratorním aktem, jenž nezasáhl do právní sféry stěžovatele).

Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu