Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2767/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.2767.08.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as premature because criminal appeal was filed first, violating subsidiarity principle.

Geschäftsnummer I.ÚS 2767/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant R. N. against a conditional suspended sentence for attacking a state organ. The applicant argued the lower court's decision violated his rights, but he had already filed a criminal appeal citing incorrect legal assessment as the sole ground. The court ruled the complaint inadmissible because the criminal appeal represented the final procedural remedy, thereby triggering the principle of subsidiarity which requires exhausting all statutory remedies before seeking constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory procedural remedies, as the principle of subsidiarity mandates that constitutional protection is subsidiary to ordinary legal protection.

Schlagwörter

KI-generiert
principle of subsidiarity constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies criminal appeal procedure procedural finality

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 154 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl odsouzen pro trestný čin útoku na státní orgán podle § 154 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na dobu 1 roku a 6 měsíců.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod.
§ 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu
2008 podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, tedy z důvodu nesprávného hmotně právního posouzení".

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. N., právně zastoupeného Mag. jur. Martinem Allgaierem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 9 To 273/ 2008, a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 16 T 266/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl odsouzen pro trestný čin útoku na státní orgán podle § 154 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na dobu 1 roku a 6 měsíců.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

Ústavní soud vychází z tvrzení stěžovatele uvedeného na str. 2 jeho ústavní stížnosti, podle kterého "dne 3. 11. 2008 podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, tedy z důvodu nesprávného hmotně právního posouzení". Vzhledem k této skutečnosti, kdy stěžovatel podáním této stížnosti dal najevo, že právě tento procesní prostředek považuje za poslední prostředek, jenž mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, je zřejmé, že podání ústavní stížnosti je předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o ní rozhodne příslušný soud, mohl by tak zasáhnout do jeho rozhodování a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl shora rozveden. Ačkoliv stěžovatel poukazuje na problematičnost jím udaného dovolacího důvodu a odůvodňuje podání ústavní stížnosti opatrností, nemůže Ústavní soud tuto jeho úvahu akceptovat, neboť stěžovateli počne běžet lhůta k podání nové ústavní stížnosti poté, kdy Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2008

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj