Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1560/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1560.08.1 KI-generiert

IV.ÚS 1560/08 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer IV.ÚS 1560/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl dne 30. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelek 1) J. G. a 2) J. G., zastoupených JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále čp. 397, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2008 č. j. 21 Cdo 1117/2007-240, Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2006 č. j. 13 Co 139/2006-219 a Obvodního soudu pro Prahu I ze dne 12. září 2005 č. j. 23 C 159/1999-186, takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

IV.ÚS 1560/08 · Ústavní soud České republiky: Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 30. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelek 1) J. G. a 2) J. G., zastoupených JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále čp. 397, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2008 č. j. 21 Cdo 1117/2007-240, Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2006 č. j. 13 Co 139/2006-219 a Obvodního soudu pro Prahu I ze dne 12. září 2005 č. j. 23 C 159/1999-186, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelky se domáhaly zrušení výše označeného rozsudku, kterým bylo zamítnuto jejich dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek o opodstatněnosti žaloby pozůstalých na náhradu škody způsobené zemřelému při práci, a to v rozsahu poloviny základu nároku. Vyslovily přesvědčení, že nejen rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale také rozsudkem Městského soudu v Praze a předchozím rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když nebyly provedeny všechny potřebné důkazy o pracovních podmínkách u zaměstnavatele zemřelého. Z uvedených důvodů navrhly zrušení všech rozhodnutí, která se odpovědností žalovaného za úraz zemřelého zabývala.

Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Nalézací i odvolací soud, jakož i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. dubna 2008 č. j. 21 Cdo 1117/2007-240, při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z občanského soudního řádu, svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci, která je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím pak soud dovolací neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní právo na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).

Z těchto důvodů nutno považovat návrh stěžovatelek na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2008

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu