Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1032/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.1032.08.1 KI-generiert

Constitutional Court rejects appeal against its own final decision as inadmissible under single-instance procedure rules.

Geschäftsnummer II.ÚS 1032/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's appeal challenging its own final decision regarding a criminal case. The applicant alleged violations of constitutional rights and coordinated prosecution but failed to recognize that the Constitutional Court operates on a single-instance basis with final rulings. The court ruled that appeals against its own decisions are explicitly inadmissible under the relevant statute, rendering the submission procedurally invalid.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 41 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: Appeals against Constitutional Court decisions are inadmissible because the Court functions as a court of last instance with final, binding rulings.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction single-instance procedure inadmissible appeal final binding decision procedural inadmissibility

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně, tím méně o opravných prostředcích směřujících k přezkumu svých vlastních rozhodnutí, proti nimž navíc odvolání výslovně není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 41 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
§ 41 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odloženo.
čl. 87 Ústavy

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o návrhu M. V., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 20. 4. 2008 podání označené jako dovolání, v němž navrhovatel uvádí, že podává stížnost pro porušení zákona dle § 146 pro nesprávný úřední postup ve věci vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn. III. ÚS 2766/07

, týkající se trestního řízení vedeného pod sp. zn. 6 T 106/2007 a uplatňuje výhrady vůči postupu předsedy III. senátu Ústavního soudu.

Stěžovatel rovněž uvedl, že "byl obviněn a odsouzen protizákonně, čímž došlo k porušení jeho práv dle čl. 6, čl. 36, čl. 38, čl. 40 a čl. 90 zaručených Ústavou, ZLP a S" a je přesvědčen, že vůči jeho osobě "je postupováno koordinovaně a zainteresovaně v nesouladu a rozporu se zákony a právními předpisy".

Ústavní soud ověřil, že usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008

sp. zn. III. ÚS 2766/07

byla, jako zjevně neopodstatněná, odmítnuta ústavní stížnost navrhovatele, kterou se domáhal, aby Krajskému soudu v Ostravě bylo uloženo nepokračovat v průtazích ve věci vedené u tohoto soudu (v době rozhodování o ústavní stížnosti bylo o návrzích navrhovatele, včetně věci samé, již rozhodnuto).

Podání navrhovatele je založeno na námitkách směřujících proti postupu Ústavního soudu v řízení ukončeném konkrétním rozhodnutím. Řízení před Ústavním soudem je však řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Ústavní soud má Ústavou (čl. 87) a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně, tím méně o opravných prostředcích směřujících k přezkumu svých vlastních rozhodnutí, proti nimž navíc odvolání výslovně není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V citovaném usnesení Ústavního soudu byl navrhovatel řádně poučen, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu není přípustné.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že část návrhu, v níž se navrhovatel obecně a nesouhlasně zmiňuje o nesrovnalostech v řízení u obecných soudů, nezbývá než posoudit jako podání, které nesplňuje základní náležitosti pro zahájení řízení před Ústavním soudem dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu) a které by z tohoto důvodu muselo být dle ust. § 41 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odloženo.

Z uvedeného důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. července 2008

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj