Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1597/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1597.08.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because the applicant failed to exhaust legal remedies by filing a cassation appeal.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1597/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding a Supreme Court decision denying his party's admission as a co-plaintiff. The applicant argued that the appellate court's reasoning differed from the first instance and deprived him of evidence presentation, but the court noted the existence of a cassation appeal. Since the cassation appeal was not filed within the deadline, the applicant had not exhausted all legal remedies, rendering the constitutional complaint inadmissible under the relevant statute.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law for the protection of their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility cassation appeal legal remedies procedural prerequisites

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V projednávaném případě stěžovatel napadl usnesení soudu druhého stupně, jež však není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, neboť proti němu je přípustné dovolání podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Z uvedeného je patrno, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní přezkum napadeného usnesení, a proto Ústavní soud ústavní stížnost pro její nepřípustnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 3. července 2008 o ústavní stížnosti Ing. P. N., zastoupeného JUDr. Jiřím Miketou, advokátem, AK se sídlem Jaklovecká 18, 710 00 Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2008 čj. 8 Cmo 352/07-124 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného usnesení, kterým Vrchní soud v Olomouci změnil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007 čj. 23 Cm 109/05-61 tak, že přistoupení stěžovatelem označených osob jako dalších účastníků na straně žalované nepřipustil.

Stěžovatel uvedl, že Vrchní soud v Olomouci mu stěžovaným rozhodnutím jako žalobci odňal možnost vést řízení proti tomu, o němž se domnívá, že je pasivně legitimován. Namítl dále, že odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil odlišně od soudu prvního stupně; jeho rozhodnutí tak nebylo možné předvídat a stěžovatel byl zbaven možnosti předkládat v odvolacím řízení důkazy a návrhy, jež by vedly odvolací soud k jinému rozhodnutí.

Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že odvolací soud posoudil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o přibrání dalších účastníků do řízení (§ 94 odst. 3 o. s. ř.) jako formálně nesprávné a nahlížel na něj jako na rozhodnutí o přistoupení dalších účastníků do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.). Návrhu stěžovatele poté nevyhověl a usnesení soudu prvního stupně změnil jak shora uvedeno.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

V projednávaném případě stěžovatel napadl usnesení soudu druhého stupně, jež však není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, neboť proti němu je přípustné dovolání podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Lhůta k podání dovolání je ve stěžovatelově věci zachována, takže přezkum a případná náprava stěžovatelem tvrzené protiústavnosti naříkaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je realizovatelná stále ještě v soustavě obecných soudů.

Z uvedeného je patrno, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní přezkum napadeného usnesení, a proto Ústavní soud ústavní stížnost pro její nepřípustnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. července 2008

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj