Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3186/07 ECLI:CZ:US:2008:3.US.3186.07.1 KI-generiert

III.ÚS 3186/07 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer III.ÚS 3186/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, Nám. Republiky 2, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - "jednání Obecního úřadu Druztová, Krajského úřadu Plzeňského kraje a Stavebního úřadu v Třemošné" ve věci "výkonu jejich předchozích správních rozhodnutí, zejména rozhodnutí Obecního úřadu Druztová č. j.OP/1/418/07, týkajících se pozemků p. č. 574/4, 574/5, 576/6, a 589/1 v k. ú. Druztová", takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

III.ÚS 3186/07 · Ústavní soud České republiky: Navrhovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj nebylo patrno, čeho se stěžovatel svým návrhem domáhá.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, Nám. Republiky 2, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - "jednání Obecního úřadu Druztová, Krajského úřadu Plzeňského kraje a Stavebního úřadu v Třemošné" ve věci "výkonu jejich předchozích správních rozhodnutí, zejména rozhodnutí Obecního úřadu Druztová č. j.OP/1/418/07, týkajících se pozemků p. č. 574/4, 574/5, 576/6, a 589/1 v k. ú. Druztová", takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 12. 2007, se navrhovatel domáhá, aby pro "porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnického" zakotvených v čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") vydal Ústavní soud tento nález : "Jednáním Obecního úřadu Druztová, Krajského úřadu Plzeňského kraje a Stavebního úřadu v Třemošné byla porušena základní lidská práva ..., rozhodnutí která byla vydána správními orgány do dne podání ústavní stížnosti se ruší a Obecnímu úřadu Druztová, Krajskému úřadu Plzeňského kraje a Stavebnímu úřadu v Třemošné se zakazuje vydávat jakékoliv správní rozhodnutí ve věci pozemků stěžovatele parc. č. 574/4, 574/5, 589/1, 576/8, 576/7, 576/6 a 576/4 v k. ú. Druztová".

V podrobnostech uvedl, že "bezprostředním podnětem" pro podání stížnosti byla správní rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 29. 5. 2007, č. j. DSH/5900/07 a ze dne 30. 5. 2007, č. j. DSH 6000/07, o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutím Obce Druztová ze dne 25. 4. 2007, č. j. 230/07 a č.j. 231/07, kterými mu byla "ve dvou případech" uložena pokuta za nesplnění příkazu, "týkajícího se jeho pozemků". Stěžovatel proti rozhodnutím odvolacího orgánu podal žalobu ke Krajskému soudu v Plzni a požádal o odklad vykonatelnosti, návrh na odklad vykonatelnosti však soud zamítl a o žalobách dosud nebylo rozhodnuto. Obavy ze způsobení "vážné a neodvratitelné újmy" stěžovatel spatřuje v tom, že Obec Druztová "mezitím vydala další čtyři rozhodnutí, týkající se obdobného předmětu", která byla po odvolání stěžovatele "opět potvrzena krajským úřadem" (ta v návrhu blíže, resp. nijak, stěžovatel neoznačuje). Popisuje též situaci, jež předcházela vydání rozhodnutí o uložení sankce; zmiňuje, že skupinou deseti žalobců byla podána žaloba o určení práva odpovídající věcnému břemenu jízdy (bez označení soudu uvádí, že jde o věc sp. zn. 3 C 137/2001), přičemž řízení o žalobě (pro podání kasační stížnosti) je prý přerušeno. Uvádí dále, že dne 11. 7. 2002 byl dán podnět správnímu orgánu k zahájení řízení "o odstranění překážek na označených pozemcích", a tomu bylo krajským úřadem vyhověno; k jeho odvolání pak bylo rozhodnutí Ministerstvem dopravy potvrzeno, podanou žalobu Městský soud v Praze zamítl, a o kasační stížnosti dosud nebylo rozhodnuto. K tomuto (blíže neoznačenému) správnímu řízení, jakož i rozhodnutí soudu (opět bez bližšího označení), směřuje stěžovatel pak další námitky, a zdůrazňuje, že ačkoli soud vzhledem k podané kasační stížnosti přerušil, správní orgány "bez ohledu na toto" rozhodují, a to i když "dosud nebylo postaveno najisto jeho vlastnické právo" k dotčeným pozemkům. Pokuty, které jsou mu ukládány, jsou již "exekučně vymáhány" a správní orgány "vydávají další rozhodnutí se stejným předmětem a hrozbou ještě vyšší pokuty" a tento postup "v podstatě směřuje k vyvlastnění".

Navrhovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj nebylo patrno, čeho se stěžovatel svým návrhem domáhá.

K odstranění těchto nedostatků byl navrhovatel veden písemnou výzvou, doručenou jeho zástupci dne 18. 3. 2008, v níž byl poučen, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.

K této výzvě stěžovatel svůj návrh upřesnil (resp. pozměnil) a navrhl, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí tohoto znění : "Obecnímu úřadu Druztová, Krajskému úřadu Plzeňského kraje a stavebnímu úřadu v Třemešné se zakazuje vydávat exekuční příkazy, nařizující výkon jejich předchozích správních rozhodnutí, zejména rozhodnutí Obecního úřadu Druztová č.j. OP/1/418/07, týkajících se pozemků stěžovatele parc. č. 574/4, 574/5, 576/6 a 589/1, v k. ú. Druztová.

K tomu uvedl, že "brání svá práva zákonnými způsoby, zejména cestou správního soudnictví", avšak správní orgány již výkon rozhodnutí nařizují a proti exekučním příkazům "neexistuje efektivní způsob obrany", tím podle něj "pozbývá smysl pokračovat v dalším řízení". Správní orgány se jej výzvami a ukládáním pokut "snažily přimět, aby nebránil omezování svého vlastnického práva", jeho námitkami se nezabývaly a poté přistoupily "k prosazování svého nesprávného právního názoru cestou exekucí".

Je zjevné, že i přes poučení, kterého se dostalo stěžovateli o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, setrval stav, kdy návrh i přes jeho úpravu zůstal v té části, z níž by bylo patrno, čeho se stěžovatel v řízení domáhá, a z jakého skutkového základu vychází, zjevně neurčitým; zejména zůstalo nezřetelným, ve vztahu ke kterému konkrétnímu jednání (úkonu) správnímu orgánu (stěžovatelem blíže neoznačenému) dovozuje zásah do svých práv a čím konkrétně měl každý z označených správních orgánů do jeho práv zasáhnout. To pak logicky nachází výraz i v nedostatečné a nejasné formulaci vlastního stížnostního návrhu (petitu).

Ústavní soud se proto uchýlil k užití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle kterého soudce zpravodaj návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu (přes poskytnuté poučení) ve lhůtě k tomu určené.

Nelze opomenout ani to, že podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

I přes dovozenou neurčitost návrhu je tudíž zřejmé, že zde není zjevně splněna ani ta podmínka ústavněprávního přezkumu, jež spočívá ve vyčerpání všech přípustných opravných prostředků (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže sám stěžovatel uvádí, že proti označeným rozhodnutím správního orgánu o uložení sankce (zde pokuty) brojil žalobou, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Stejně tak je tomu i v případě blíže nespecifikovaných rozhodnutí správního orgánu nařizujících výkon rozhodnutí (stěžovatel v této souvislosti zmiňuje exekuční příkazy), proti nimž lze užít opravné prostředky, zde zřejmě vycházející ze zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, případně podle § 65 a násl. s. ř. s.

Z výše uvedených důvodů tedy nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a), resp. § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj