Constitutional Court dismisses co-owners' claim that majority's exclusive use violates their rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by two co-owners against lower court rulings regarding their property rights. The applicants argued that the majority co-owner's exclusive use of the property violated their rights under Articles 11(3) and 11(4) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court found no violation because the Civil Code explicitly grants majority co-owners the right to manage common property by decision, which is consistent with good morals.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 11 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod; § 139 odst. 2 občanského zákoníku: The exclusive use of common property by a majority co-owner pursuant to statutory provisions does not constitute a violation of the fundamental rights of minority co-owners.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelů 1) Mgr. J. S. a 2) Ing. J. U., zastoupených Mgr. Monikou Deislerovou Wetzlerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, B. Smetany 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007 č. j. 30 Co 461/2007-90, 30 Co 462/2007 a Okresního soudu v Berouně ze dne 19. 9. 2006 č. j. 7 C 3/2005-46, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 11 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že jako spoluvlastníkům nemovitosti jim nebylo přiznáno právo na její užívání s poukazem na právo většinového spoluvlastníka, který je z tohoto práva ke společné věci vyloučil a užívá ji pouze pro svou potřebu. Uvedený závěr soudů, opírající se dle odůvodnění rozsudků o právní názor Nejvyššího soudu České republiky, považují za protiústavní.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávali, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Berouně, jímž byla zamítnuta žaloba navrhovatelů na určení rozsahu užívání nemovitosti, a opodstatněně jej potvrdil, když se ztotožnil s provedeným hodnocením důkazů, jakož i s výkladem a aplikací ustanovení § 139 odst. 2 občanského zákoníku. V odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem a s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky vyložil, proč navrhovatelé, jímž každému náleží k nemovitosti spoluvlastnický podíl ve výši 1/8, nejsou oprávněni k jejímu užívání, když žalovaná jako spoluvlastnice většinová (k podílu v rozsahu 6/8) o hospodaření s předmětnou nemovitostí, jako společnou věcí, rozhodla tak, že ji užívá sama. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Lze dodat, že vlastnické právo neobsahuje jen právo užívání - dle § 123 občanského zákona je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním, v případě spoluvlastnictví k věci pak dle § 139 odst. 2 věta prvá občanského zákona se společnou věcí hospodařit na základě většinového rozhodnutí spoluvlastníků, počítaného podle velikosti podílu. Jde tedy o zákonem vymezená oprávnění a omezení, vyplývající z vlastnických, v dané věci spoluvlastnických, práv a vztahů, v souladu s nimiž bylo soudy rozhodnuto. Konečně pak ve smyslu § 3 občanského zákona výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů mj. nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Pro uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. dubna 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu