Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 450/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.450.08.1 KI-generiert

IV.ÚS 450/08 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer IV.ÚS 450/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A., se sídlem Boulevard Konrad Adenauer 2, L-111 5 Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2007 č. j. 25 Cm 717/95-179 a o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2007 č. j. 25 Cm 717/95-179, takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

IV.ÚS 450/08 · Ústavní soud České republiky: Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Je na dovolacím soudu, aby v souladu s ustanovením § 243 občanského soudního řádu posoudil, zda v projednávané věci existují důvody pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A., se sídlem Boulevard Konrad Adenauer 2, L-111 5 Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2007 č. j. 25 Cm 717/95-179 a o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2007 č. j. 25 Cm 717/95-179, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 19. 2. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2007 č. j. 25 Cm 717/95-179 a současně odkladu vykonatelnosti těchto rozhodnutí do doby, než bude Ústavním soudem o ústavní stížnosti rozhodnuto. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále uvedla, že "z opatrnosti" podala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2007 č. j. 6 Cmo 275/2007-219 rovněž dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Z tohoto důvodu stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti na dobu dovolacího řízení přerušil.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.

Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [typicky se jedná o postup dovolacího soudu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Z výše uvedeného plyne, že stěžovatel není z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti nucen podat dovolání, jestliže by jeho přípustnost byla opřena pouze o důvod uvedený v § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Pokud však stěžovatel možnosti podat dovolání využije, potom běh lhůty k podání ústavní stížnosti počíná až okamžikem doručení rozhodnutí dovolacího soudu, a to i ve vztahu k rozhodnutím, jež byla dovoláním napadena (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Od účinnosti zákona č. 83/2004 Sb., kterým se mění zákon o Ústavním soudu, tak odpadá důvod pro souběžné podání dovolání a ústavní stížnosti, neboť i v situaci, kdy dovolací soud shledá, že dovolání není pro absenci zásadního právního významu přípustné, zůstává lhůta pro podání ústavní stížnosti zachována.

Dle sdělení stěžovatelky tato podala svou ústavní stížnost souběžně s dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, což k dotazu Ústavního soudu potvrdil rovněž Krajský soud v Ústí nad Labem. Jak již Ústavní soud konstatoval, takový postup není podle platné právní úpravy nutný, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu i proti napadeným rozhodnutím počne stěžovatelce běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ostatně i z toho, že stěžovatelka podala dovolání, lze usoudit, že se sama domnívá, že tvrzený zásah do jejich práv lze eventuelně odstranit v rámci dovolacího řízení, byť v ústavní stížnosti vyjádřila v tomto směru jistou pochybnost. Pokud by byla ústavní stížnost Ústavním soudem věcně posouzena dříve než o dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k nepřípustné ingerenci do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokud by naopak Ústavní soud vyčkával, jak Nejvyšší soud rozhodne, zbytečně by prodlužoval délku svého řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž ovšem, jak již bylo vyloženo, není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze v současné chvíli předjímat a ústavní stížnost je tedy podána předčasně. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti ovšem stěžovatelku nikterak nepoškozuje, neboť v případě, že Nejvyšší soud jejímu dovolání nevyhoví, bude tato moci podat novou ústavní stížnost a v ní zohlednit i průběh a výsledky dovolacího řízení. Z důvodů výše vyložených Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Je na dovolacím soudu, aby v souladu s ustanovením § 243 občanského soudního řádu posoudil, zda v projednávané věci existují důvody pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení:Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj