Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2712/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.2712.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of ordinary remedies, specifically the action for confusion. The court ruled that the applicant failed to file the required action for confusion before seeking constitutional review. The decision emphasizes that constitutional protection is subsidiary to ordinary legal remedies. The applicant must exhaust all available procedural means before the Constitutional Court can intervene. The court rejected the claim because the necessary ordinary remedy was not utilized. This case establishes that constitutional complaints are secondary to standard legal procedures. The ruling clarifies the hierarchy between ordinary and constitutional judicial review mechanisms. The court found the applicant's failure to use the action for confusion fatal to the complaint. The decision reinforces the principle of exhaustion of remedies in Czech constitutional law. The outcome was a dismissal of the constitutional complaint due to procedural non-compliance.

Geschäftsnummer III.ÚS 2712/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by HIRSCH BETEILIGUNGS GmbH against lower court decisions regarding the service of a judgment. The applicant argued that the judgment was never properly served in Austria, yet the lower courts treated an appeal filed in February 2006 as untimely because the judgment had become legally binding in June 2004. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust the ordinary remedy of an action for confusion, which is required before seeking constitutional relief. Consequently, the Constitutional Court rejected the claim as the applicant did not utilize all procedural means provided by law for protecting their rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, včetně mimořádného opravného prostředku žaloby pro zmatečnost, před podáním ústavní stížnosti.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies action for confusion constitutional complaint admissibility subsidiarity of constitutional review procedural prerequisites ordinary legal remedies Czech constitutional law

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 229 odst. 3 obecného soudního řádu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HIRSCH BETEILIGUNGS GmbH, se sídlem v Linci, Huemerstrasse 2, Rakouská republika, zastoupené JUDr. Ing. Janem Kotilem, advokátem v Českých Budějovicích, Holečkova 2628/3A, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2007, čj. 18 Co 296/2007-156, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. května 2007, čj. 27 C 216/2001-143, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označených rozhodnutí. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Obvodní soud pro Prahu 6 odmítl jako opožděné odvolání stěžovatelky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. května 2004, čj. 27 C 216/2001-29. Obvodní soud tak rozhodl proto, že rozsudek byl stěžovatelce doručen tzv. fikcí doručení, a to dne 14. června 2004, a nabyl právní moci 30. června 2004. Odvolání stěžovatelky z února 2006 bylo proto opožděné. Rozhodnutí obvodního soudu potvrdil jako správné Městský soud v Praze, a to ústavní stížností rovněž napadeným usnesením.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá porušení základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka upozorňuje, že sporný rozsudek ani odvolání jí nebyly nikdy doručeny, když mělo být doručováno na adresu sídla stěžovatelky v Rakousku a nikoliv na adresu organizační složky stěžovatelky v České republice.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("neústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle § 229 odst. 3 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné rozhodnutí prvostupňového nebo odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Právě takové (právní) námitky uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku uchýlila. Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (resp. ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Teprve pokud obecné soudy stěžovatelce nevyhoví v rámci žaloby pro zmatečnost, bude ústavní stížnost přípustná.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2007

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu