Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 972/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.972.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court procedure and right to defense. The court finds the lower court's decision on unjust enrichment valid and procedural safeguards met.

Geschäftsnummer III.ÚS 972/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by two individuals against a civil court judgment ordering them to pay unjust enrichment. The applicants argued that the appellate court's decision was surprising and denied them a meaningful opportunity to participate in the proceedings or challenge the legal assessment. The court rejected these claims, finding the lower court's factual findings regarding the lack of legal basis for the applicants' use of the property and their failure to pay rent were well-founded and legally sound.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court finds it manifestly unfounded, as was the case here where the applicants failed to demonstrate a violation of their fundamental rights or freedoms.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint manifestly unfounded unjust enrichment right to defense civil procedure fundamental rights appellate review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 6 občanského soudního řádu
Uvedené proto také považují za jednání v rozporu s § 6 občanského soudního řádu.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se postupem a rozhodnutím soudu cítí dotčeni v právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
33 Cdo 2393/2007-121
33 Cdo 2393/2007-121, které předložili stěžovatelé a jímž Nejvyšší soud České republiky dovolání jako nepřípustné odmítl, dovolací soud mj.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. října 2007 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) D. B. a 2) D. B., zastoupených JUDr. Romanem Kozlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Žitná 47, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2006 č. j. 64 Co 283/2006-111, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se postupem a rozhodnutím soudu cítí dotčeni v právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázali na své přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé, nebyla jim dána možnost na změnu právního posouzení reagovat a tak i reálná možnost účastnit se řízení před odvolacím soudem. Uvedené proto také považují za jednání v rozporu s § 6 občanského soudního řádu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku bylo zjištěno, že odvolací soud opodstatněně potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byli žalovaní, nyní stěžovatelé, zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 237.900,- Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení, když vycházel z jeho skutkových zjištění o vlastnických vztazích k označené nemovitosti, o ujednáních týkajících se jejího užívání, práv a povinností uživatele mj. při převodu uživatelských práv na jinou právnickou či fyzickou osobu, jakož i o tom, že žalovaní užívali byt v předmětné nemovitosti bez právního důvodu a za dobu od května 2000 do května 2002, kdy za jeho užívání neplatili, se nesporně bezdůvodně obohatili. Za označenou dobu stěžovatelé uhradili oprávněnému pouze 26.100,- Kč, bezdůvodně se tak obohatili na úkor vlastníka nemovitosti částkou 237.900,- Kč, když hodnota měsíčního plnění by činila 11.000,- Kč. Nutno dodat, že na uvedeném závěru nemohlo nic změnit ani to, že soud I. stupně hodnotil smlouvu, uzavřenou mezi původním vlastníkem a společností, která později jednala s žalovanými, jako smlouvu o nájmu ve smyslu § 663 a násl. občanského zákoníku a další pak jako smlouvu podnájemní s tím, že zánikem nájemní smlouvy (tj. k 9. 11. 1994) zanikl také vztah podnájemní, přičemž odvolací soud smlouvy shledal neplatnými - bylo spolehlivě zjištěno, že žalovaní užívali byt od 9. 11. 1994 bez právního důvodu, od května 2000 do května 2002 za užívání řádně neplatili a bezdůvodně se tak obohatili. Lze dodat, že v rozhodnutí ze dne 28. 6. 2007 č. j. 33 Cdo 2393/2007-121, které předložili stěžovatelé a jímž Nejvyšší soud České republiky dovolání jako nepřípustné odmítl, dovolací soud mj. poukazuje na obsah svých rozhodnutí, v nichž se zabýval výkladem právního úkonu podle § 35 odst. 2 občanského zákoníku a interpretací jeho obsahu při použití zákonných výkladových pravidel. Na obsah odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2006 č. j. 64 Co 283/2006-111 a odůvodnění usnesení dovolacího soudu lze v dalším odkázat, když zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, shledán nebyl.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu