Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2484/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.2484.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against administrative decision denying classified access certificate. The court finds the lower courts' reasoning sufficient and the complaint clearly unfounded.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2484/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a former foreign minister against administrative decisions denying him a certificate for contact with classified information. The applicant argued that his constitutional rights were violated because he was not heard regarding his past actions and that the lower courts failed to properly evaluate evidence. The court rejected these claims, stating that the lower courts provided adequate reasoning and that the applicant's arguments were repetitive and lacked logical consistency.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are rejected if they are clearly unfounded, and lower court decisions are sufficient if they adequately address the applicant's arguments without requiring a new substantive review.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal classified information access administrative decision review sufficient reasoning standard repetitive arguments rejection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 23 odst. 2 písm. d) zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů
67668/2005-NBÚ/PFO-P bylo z důvodu uvedeného v § 23 odst. 2 písm. d) zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 26 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1, 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 23. října 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele B.Sc. J. K., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Národní 25, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. srpna 2007 č. j. 5 As 27/2007-75 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2007 č. j. 10 Ca 114/2006-45, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Národního bezpečnostního úřadu ze dne 28. prosince 2005 č. j. 67668/2005-NBÚ/PFO-P bylo z důvodu uvedeného v § 23 odst. 2 písm. d) zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. prosince 2005, rozhodnuto ve vztahu ke stěžovateli o nevydání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi pro stupeň utajení "Tajné". Rozklad stěžovatele proti tomuto rozhodnutí Národní bezpečnostní úřad rozhodnutím ze dne 4. dubna 2006 č. j. 165/2006-NBÚ/07-RO zamítl. V záhlaví uvedeným rozsudkem následně městský soud zamítl jeho správní žalobu proti tomuto rozhodnutí, přičemž posléze tamtéž uvedeným rozsudkem zamítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost do něj směřující.

Rozhodnutí obecných soudů stěžovatel napadl včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 26 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dle obsahu návrhu k tomuto dotčení mělo dojít tím, že mu nebylo vydáno osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi pro stupeň utajení "Tajné". To z toho důvodu, že jako ministr zahraničí v blíže neurčené době v letech 2000-2002 skutečně 167 skartačních potvrzení sice neoprávněně podepsal (přičemž ovšem část ke skartaci určených písemností byla později dohledána), nicméně v jeho prospěch vypovídá, že při nástupu do funkce jednak nebyl seznámen se skartačním řádem, když o takovém seznámení neexistuje žádný jím podepsaný protokol a dále to, jak uvádí, že tímto postupem dodržoval "zavedenou praxi" a při podpisu jednotlivých dokumentů byl "odkázán na instrukce svých podřízených". Stěžovatel v této souvislosti konstatoval, že jeho chování a způsob života nelze hodnotit pouze na základě této jedné izolované události, nýbrž v dlouhodobější perspektivě, pročež poukázal na své jednání v letech 1970-1989. Namítal, že v tomto ohledu nebyly v rozporu s právem na spravedlivý proces k jeho návrhu vyslechnuty osoby, které s ním ve zmíněném období spolupracovaly. Z těchto v návrhu blíže rozvedených důvodů se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do práv, jichž se stěžovatel domáhal, shledán nebyl. Napadené rozsudky obecných soudů jsou dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněny, v tom rámci se adekvátně vypořádávají s námitkami stěžovatele, jež jsou opětovně ve shodné podobě uváděny v ústavní stížnosti. Z toho důvodu postačí na obsah odůvodnění rozsudků obecných soudů odkázat s tím, že jsou takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR. O aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se evidentně nejedná (srov. nálezy ve věci

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další).

Ve vztahu k výtce mající z pohledu judikatury Ústavního soudu kvalitu námitky "opomenutých důkazů" patří se potom dodat, že i v tomto ohledu se s nevyhověním tomuto důkaznímu návrhu obecné soudy zcela korektním způsobem vypořádaly, když nevyhovění důkaznímu návrhu podložily odůvodněním jsoucím zcela ve shodě s kautelami v judikatuře Ústavního soudu vytčenými (srov. nálezy

sp. zn. I. ÚS 733/01

,

III. ÚS 569/03

,

IV. ÚS 570/03

,

II. ÚS 418/03

). Proto nebylo lze ani tvrzené důvodnosti uvedeným způsobem konstruované námitky stran realizace důkazního řízení jakkoli přisvědčit.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu