Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 496/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.496.07.1 KI-generiert

Constitutional Court halts review and denies costs when Constitutional Court withdraws complaint after final appeal decision.

Geschäftsnummer I.ÚS 496/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court halted the proceedings and denied the applicant's request for cost reimbursement. The applicant initially filed a constitutional complaint against a city court ruling but later withdrew it after the Supreme Court annulled that ruling. The court refused the cost claim because the applicant did not abuse their right to file the complaint, and the lower court's error did not constitute a significant breach of duty warranting compensation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 77 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court must halt proceedings if a complaint is withdrawn before final deliberation, and cost reimbursement is an exceptional remedy reserved for cases where the opposing party significantly violated procedural duties or the applicant abused their right to seek protection.

Schlagwörter

KI-generiert
withdrawal of constitutional complaint reimbursement of court costs significant breach of duty abuse of right to appeal procedural halt of review Supreme Court annulment legal representation fees

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 77 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 62 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 265a) trestního řádu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného JUDr. Petrem Jantačem, advokátem v Praze 10, Na Zájezdu 16, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 530/2006 ze dne 9. 1. 2007, takto:

I. Řízení o ústavní stížnosti se zastavuje.

II. Stěžovateli se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností brojil stěžovatel proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 530/2006 ze dne 9. 1. 2007, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 6 T 161/2005-342 ze dne 22. 11. 2006 ve výroku, jímž byla poškozená obchodní společnost Best Buy Company s.r.o. odkázána s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení, a bylo znovu rozhodnuto tak, že stěžovateli byla uložena povinnost nahradit této poškozené škodu ve výši 98.205,60 Kč. Napadeným rozhodnutím byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Podáním ze dne 20. 8. 2007 vzal stěžovatel svou ústavní stížnost zpět, neboť citovaný rozsudek městského soudu byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 7 Tdo 676/2007, zrušen. Současně navrhl, aby Ústavní soud podle § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uložil účastníku řízení povinnost nahradit mu náklady řízení spočívající v odměně za právní zastoupení ve výši 5.712,- Kč. Návrh na náhradu nákladů řízení odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo vydáno v rozporu se zákonem a ústavní stížnost byla nutným prostředkem právní ochrany stěžovatele, neboť z ustanovení § 265a) trestního řádu není jednoznačně patrné, že by bylo proti napadenému rozsudku městského soudu dovolání přípustné.

Podle ustanovení § 77 zákona o Ústavním soudu může stěžovatel ústavní stížnost vzít zpět jen do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví.

Poněvadž podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, Ústavní soud řízení zastavil.

Rozhodování o nákladech řízení upravuje § 62 zákona o Ústavním soudu. Podle odstavce 3 tohoto předpisu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle § 62 odst. 4 citovaného zákona Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledku řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení.

Stěžovatel požadoval, aby mu účastník řízení (Městský soud v Praze) nahradil náklady řízení proto, že jeho rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a ústavní stížnost stěžovatele byla nutným prostředkem jeho ochrany, neboť nebylo jednoznačné, zda je dovolání přípustné.

Ústavní soud tomuto návrhu stěžovatele nevyhověl. Z judikatury Ústavního soudu totiž vyplývá, že přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem je opatřením spíše výjimečným, které je využíváno v případě, že účastník nebo vedlejší účastník, jemuž je povinnost náhrady nákladů ukládána, podstatným způsobem porušil své povinnosti v řízení před obecnými soudy, popř. jinak způsobil, že ústavní stížnost byla nezbytným prostředkem k ochraně práva. Jde tedy o situaci, kdy přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňují zejména okolnosti případu (srov. usnesení I. ÚS 662/01).

V předmětné věci sice byla ústavní stížnost určitým reflexem úvahy stěžovatele, že jeho práva budou chráněna i pro případ, že by dovolání v jeho trestní věci nebylo shledáno přípustným. Potud tedy nelze dospět k závěru, že by stěžovatel využil nedůvodně práva podat ústavní stížnost. Na druhé straně však nelze nevidět, že Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze pro odchylný právní názor, neboť na rozdíl od městského soudu dovodil, že poškozená společnost Best Buy Company neměla vůči stěžovateli hmotněprávní legitimaci; u stěžovatele šlo totiž o pracovněprávní vztah vůči jeho zaměstnavateli. Za této situace odchylný právní názor nižšího soudu - byť byl hodnocen jako nesprávný - nemá povahu takového porušení právní povinnosti obecného soudu v soudním řízení, jež by zakládalo právo stěžovatele na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2007

Vojen Güttler

předseda senátu