Conciliation award upheld; constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of domestic remedies due to party agreement.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Ms. S. against a conciliation award issued by an arbitrator appointed by Honesta, s. r. o. The applicant argued violations of fundamental rights but failed to exhaust domestic remedies, having previously agreed in the credit contract to resolve disputes via arbitration. The court ruled that by voluntarily choosing arbitration to replace ordinary court jurisdiction, the applicant waived the right to further legal recourse, rendering the complaint inadmissible under the relevant statute.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; If parties agree to arbitration to replace ordinary court jurisdiction, a subsequent constitutional complaint is inadmissible as domestic remedies were not exhausted.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti M. S., zastoupené JUDr. Zdeňkem Konopčíkem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 13, proti rozhodčímu nálezu č. j. RD/325/06/ACM-19 ze dne 17. 7. 2007 rozhodce Jindřicha Černého, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností z důvodů v ní podrobně rozvedených napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 3 odst. 3 a čl. 36 odst. 1, 2, 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, shora označený rozhodčí nález a domáhá se jeho zrušení.
Napadený rozhodčí nález, jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojených příloh - včetně rozhodčího nálezu, byl vydán rozhodcem jmenovaným společností Honesta, s. r. o. Pravomoc rozhodnout daný spor v rozhodčím řízení podle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, rozhodcem jmenovaným uvedenou společností byla založena rozhodčí doložkou obsaženou ve smlouvě o úvěru ze dne 15. 7. 2005, která byla uzavřena mezi účastníky uvedené smlouvy, tedy mj. i stěžovatelkou, přičemž námitka nedostatku pravomoci rozhodce zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy ve smyslu § 15 odst. 2 cit. zák. nebyla ze strany žalovaných v rozhodčím řízení uplatněna.
Dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
Ze shora uvedeného zjištění plyne, že účastníci řízení se ve smlouvě o úvěru dohodli, že majetkové spory, které by vznikly z uzavírané úvěrové smlouvy, budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle zák. č. 216/1994 Sb. Sami účastníci uvedené smlouvy tak svým projevem vůle vyloučili pravomoc obecných soudů. Pokud se tedy účastníci řízení takto dohodli na respektování rozhodčího nálezu a tím nahradili pořad práva, pak třeba dovodit, že i stěžovatelka z vlastního rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytoval. Její ústavní stížnost je tak třeba považovat za nepřípustnou (obdobně rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 460/01
,
IV. ÚS 435/02
), a proto byla jako taková podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2007
Pavel Holländer
soudce zpravodaj