Constitutional Court dismisses cost claims against Commercial Bank for procedural errors in lower court rulings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's request for reimbursement of litigation costs. The applicant, Commercial Bank, argued for cost allocation against the lower courts, but the Court found the conditions for such an order were not met. The Court ruled that the lower courts did not err in their application of the law, thereby rejecting the applicant's claims.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may order cost reimbursement only under exceptional circumstances and only when the opposing party has committed a legal error, which was not established in this case.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
K výkladu pojmu globálního zajištění celního dluhu (globální celní záruky)
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. října 2007 v senátu složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Jiřího Nykodýma a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) o návrzích stěžovatelky na náhradu nákladů řízení ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Komerční banka, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, právně zastoupené JUDr. Jaroslavem Polanským, advokátem se sídlem v Praze 5, E. Peškové 15, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006, č. j. 11 Ca 136/2006-77, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 5 Ca 124/2006, v níž bylo rozhodnuto nálezem ze dne 13. září 2007, takto:
Náhrada nákladů se nepřiznává.
Odůvodnění:
Stěžovatelka vznesla blíže neodůvodněné návrhy na přiznání nákladů v řízení před Ústavním soudem. Podle ust. § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), může Ústavní soud usnesením uložit některému z účastníků řízení (nebo vedlejšímu účastníkovi), aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Jde o postup zcela výjimečný, a v dané věci Ústavní soud neshledal podmínky pro jeho uplatnění, neboť ze zákona o Ústavního soudu plyne sankční koncepce uložení náhrady nákladů řízení (srov. nález
sp. zn. II. ÚS 53/97
in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, "Sb. n. u.", sv. 13, str. 195 a 201). Avšak Městský soud v Praze se pochybení nedopustil. Rozhodoval dle právního názoru Nejvyššího správního soudu, který účastníkem ani vedlejším účastníkem řízení nebyl (srov. podobně i věc
sp. zn. IV. ÚS 445/04
in Sb. n. u., sv. 39, str. 209 a 214).
Proto Ústavní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, za přiměřeného použití § 150 a §151 odst. 1 občanského soudního řádu ve spoj. s ust. § 63 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. října 2007
František Duchoň
předseda senátu