Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2478/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.2478.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unfair trial due to lack of extreme evidence contradiction.

Geschäftsnummer I.ÚS 2478/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the taxpayer D. Č. against lower court rulings in a tax fraud case. The applicant argued that the courts violated his rights by failing to conduct requested evidence and misjudging existing proof regarding the falsified invoices. The court ruled that it lacks jurisdiction to re-evaluate evidence unless there is an extreme discrepancy between the evidence and the court's factual findings, which was not present here.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review the assessment of evidence by ordinary courts unless there is an extreme inconsistency between the evidence and the court's factual findings leading to a flawed legal assessment.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal fair trial rights evidence assessment review tax fraud conviction jurisdictional limits

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
§ 59 odst. 2 tr. zákona

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 11. října 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. Č., zastoupeného JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem Havlíčkova 15, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 61 To 254/2007, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 44 T 179/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 21. 9. 2007, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Napadeným rozsudkem obvodního soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zákona, jehož se dopustil tím, že si v období od 8. 6. 2000 do 25. 6. 2001 nechal vystavit od již odsouzeného S. K. za úplatu 30.000,- Kč faktury na celkovou částku 1.192.700,- Kč za provedené výkopové práce, které však ve skutečnosti provedeny nebyly, a tyto náklady zahrnul jako náklady do přiznání k dani z příjmu fyzických osob, čímž neoprávněně snížil svou daňovou povinnost o částku 306.893,- Kč. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného stanovení přiměřeného omezení ve smyslu § 59 odst. 2 tr. zákona spočívajícího v povinnosti dodatečně splnit podle svých sil svoji daňovou povinnost.

K odvolání stěžovatele, v němž namítal neúplné dokazování (neprovedení stěžovatelem navržených důkazů) a nesprávné hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem, městský soud v záhlaví citovaným rozsudkem zrušil napadený rozsudek obvodního soudu pouze ve výroku o trestu a uložil stěžovateli trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců. V ostatních částech výroku zůstal rozsudek obvodního soudu nezměněn.

V ústavní stížnosti namítané porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřoval jednak v tom, že obecné soudy neprovedly jím navrhované důkazy (výslech účetního, důkazy vedoucí ke zjištění objemu provedených výkopových prací či zjištění příjmů stěžovatele z akcií), bez nichž dle názoru stěžovatele nelze spravedlivě rozhodnout o jeho vině, a jednak v nesprávném hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozených závěrů ze strany obecných soudů, se kterými stěžovatel dále v ústavní stížnosti polemizuje a o nichž se domnívá, že jsou pouhými spekulacemi a jsou "v přímém rozporu s objektivní realitou." Proto navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a nepřísluší mu rozhodovat o vině a trestu stěžovatelů. Nicméně je oprávněn posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod. Proto Ústavní soud v daném případě posuzoval, zda v proběhnuvším trestním řízení obecné soudy svým postupem neporušily základní práva stěžovatele.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález

sp. zn. I. ÚS 4/04

, Sb.n.u., sv. 32, nález č. 42 nebo nález

sp. zn. I. ÚS 553/05

, dosud nepublikováno, dostupný na www.judikatura.cz).

Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti, které opírá především o fakta týkající se hodnocení důkazů v proběhnuvším trestním řízení proti němu vedeném, se shodují s námitkami, které uplatňoval již v řízení před nalézacím i odvolacím soudem, a kterými se soudy pečlivě zabývaly. Odůvodnění rozsudku soudu nalézacího je přesvědčivé, soud přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, vycházel z dostatečného množství relevantních podkladů a detailně zdůvodnil, o které skutečnosti a důkazy opřel své rozhodnutí. Zejména podrobně se zabýval stěžovatelem namítanou otázkou pravdivosti výpovědi S. K. (str. 3 rozsudku) a způsobu vedení účetnictví stěžovatele (str. 3-4 rozsudku). Rovněž zdůvodnil, proč zamítl návrhy stěžovatele na doplnění dokazování výslechem svědků P. a V. Č. (str. 4 rozsudku). Stejně tak soud odvolací, který se ztotožnil se závěry nalézacího soudu, se v odůvodnění svého rozsudku podrobně vypořádal s argumenty, které stěžovatel v průběhu odvolacího řízení předestřel a rovněž podrobně zdůvodnil, proč nepovažoval za nutné provést další obhajobou navrhované důkazy (str. 4 rozsudku). Samu okolnost, že námitkám stěžovatele nepřisvědčil, nelze v žádném případě považovat za porušení jeho základních práv. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadená rozhodnutí vybočila z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení ústavněprávních kautel obsažených v trestněprávních předpisech a postupu obecných soudů tedy nelze z ústavního pohledu nic vytknout.

S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele ohledně porušení jeho základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2007

Ivana Janů

předsedkyně senátu