Constitutional complaint dismissed as inadmissible and untimely due to failure to exhaust appeal remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint as inadmissible and filed out of time. The petitioner argued that the conditions for an eighteen-year sentence were not met, but the Court determined the last legal remedy was the appeal, which had already been exhausted. Consequently, the statutory deadline for filing the complaint had expired before the Court could examine the merits of the claim.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the expiration of the sixty-day period following the service of the decision on the last legal remedy, and the court must first verify procedural prerequisites before assessing the substantive claim.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti A. T. takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 4. září 2007 stěžovatel brojí proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 8 To 5/2007, a tvrdí, že nebyly dány podmínky pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti let, tak jak mu byl napadeným rozsudkem k odvolání státního zástupce uložen.
Ústavní soud se může věcně zabývat jen podáními, která splňují zákonem stanovené formální náležitosti pro jejich projednání. Proto se Ústavní soud před posouzením podstaty ústavní stížnosti musí vždy zabývat nejdříve procesními náležitostmi.
Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V tomto ustanovení je jednak obsažen princip subsidiarity, dále rozvedený v § 75 zákona, podle nějž je řízení o ústavní stížnosti přípustné teprve tehdy, když žádné jiné řízení k ochraně práva stěžovatele není dáno, přičemž je nutno napadat vždy především rozhodnutí o posledním prostředku, který stěžovatel podal, resp. měl podat. Dále je v tomto ustanovení promítnuta zásada stability soudních rozhodnutí, do níž lze podáním ústavní stížnosti zasáhnout jen ve stanovené lhůtě.
Ústavní soud jednak zjistil, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 8 To 5/2007, byl stěžovateli a jeho obhájci doručen dne 21. února 2007. Pokud by tedy za poslední prostředek k ochraně práva stěžovatele bylo možné považovat odvolání, pak by lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula v pondělí dne 23. dubna 2007.
Stěžovatelovu námitku, že pro uložení výjimečného trestu nebyly zákonné podmínky, lze však zahrnout do skutkové podstaty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, a proto posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele bylo dovolání. Ačkoliv se o tom stěžovatel vůbec nezmiňuje Ústavní soud rovněž zjistil, že stěžovatel dovolání skutečně podal. Toto dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2007, sp. zn. 8 Tdo 526/2007, odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost, přičemž stěžovateli a jeho obhájci bylo toto usnesení doručeno 20. června 2007. Aby tedy byla ústavní stížnost projednatelná, musela by brojit v prvé řadě proti rozhodnutí dovolacího soudu. I kdyby však bylo stěžovatelem správně napadeno usnesení dovolacího soudu, což nebylo, uplynula by lhůta k podání ústavní stížnosti proti němu již v pondělí dne 20. srpna 2007.
Ústavní soud tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníka řízení odmítnul jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona a současně jako opožděně podanou podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona. Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění dalších formálních vad ústavní stížnosti (absence tvrzení o porušení ústavně zaručeného práva, absence konkrétního návrhu, absence právního zastoupení, absence kopie rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, nedostatečný počet stejnopisů), neboť jejich odstranění by na tomto rozhodnutí nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj