Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2451/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.2451.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil contract dispute as clearly unfounded.

Geschäftsnummer II.ÚS 2451/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a debtor against a civil court judgment regarding contract penalties and interest. The applicant argued that the lower court ignored his claims about the order of offsetting payments and violated his right to a fair trial and equal treatment. The court rejected these arguments, noting the complaint lacked constitutional legal basis and failed to demonstrate a violation of fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court's function is limited to protecting constitutionality and it may intervene in general courts' decisions only upon finding a violation of fundamental rights or freedoms, rejecting complaints that merely seek to correct errors in the application of non-constitutional law.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal fair trial rights violation contractual penalty offset constitutional court jurisdiction fundamental rights protection civil procedure review unfounded constitutional claim

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 83 Ústavy ČR
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR).
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2007 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti B. M., zastoupeného JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 28 Co 82/2007-113, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádnou a včasnou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byl změněn zamítavý výrok rozsudku o zaplacení a tvrdil, že jeho vydáním bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), jakož i právo na rovné postavení účastníků řízení, garantované čl. 37 odst. 3 a právo účinně se vyjadřovat před soudem ve své věci garantované čl. 38 odst. 2 Listiny. Porušeny měly být i čl. "3 odst. 1" Listiny (zákaz diskriminace) a "čl. 12 odst. 1" Listiny (nedotknutelnost obydlí).

Stěžovatel za jádro ústavní stížnosti označil námitku, že zjištěný skutkový stav byl v extrémním nesouladu s právními závěry z něho vyvozenými, což mělo spočívat v tom, že bez ohledu na opakované námitky stěžovatele, že dle smlouvy se bez ohledu na vůli stran poskytnuté plnění nejprve započítává na smluvní pokutu, poté na příslušenství a teprve nakonec na jistinu, se soud s tímto sporným bodem vůbec nevypořádal. Přitom vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyní poté, co stěžovatel zaplatil 12.298,- Kč nemohla být žaloba po právu, neboť úhrada této částky: "by měla být započtena na příslušenství, a tedy na žalovanou částku." Žalobce vzal žalobu částečně zpět nikoli ohledně příslušenství, jak by odpovídalo jeho argumentaci a uzavřené smlouvě, ale ohledně jistiny. Stěžovatel odkázal na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. opomenutých důkazů a svévole způsobené absencí reakce obecného soudu na procesní námitky a tvrzení účastníků. Stěžovateli tím byla odmítnuta spravedlnost a bylo mu znemožněno účinně jednat ve věci jím podaného odvolání.

Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 28 Co 82/2007-113, Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, č. j. 5 C 76/2004-96, zamítl žalobu, kterou se úvěrová společnost domáhala na stěžovateli zaplacení částky 15.998,- Kč, neboť šlo o požadavek na zaplacení smluvních úroků z prodlení, avšak ujednání o příslušenství i smluvní pokutě jsou pro nečitelnost neplatná. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání a mj. tvrdila že v daném případě se vztah řídil obchodním zákoníkem a smluvní podmínky byly nedílnou součástí smlouvy a obsahovaly ujednání o smluvním úroku z prodlení i pokutě, když aktuálním sazebníkem je samozřejmě myšlen sazebník platný v době uzavření smlouvy. Smluvní ujednání bylo určité i dle kritérií plynoucích z judikatury. Stěžovatel se k odvolání vyjádřil obdobně jako v ústavní stížnosti.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, č. j. 28 Co 82/2007-113, rozsudek obvodního soudu změnil a žalobě vyhověl, neboť zcela přisvědčil odvolacím námitkám.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud pominul mylně uvedený odkaz na porušení čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 12 odst. 1 Listiny a zabýval se jen námitkami porušení práva na spravedlivý proces (v jeho jednotlivých složkách). Ústavní stížnost však postrádala jakoukoli ústavně právní argumentaci. Otázka výkladu vztahu smluvních sankcí a jistiny není otázkou ústavně právní. Stěžovatel se snažil pomocí ústavní stížnosti dosáhnout změny pro něj nepříznivého rozhodnutí na základě zjevně neopodstatněných tvrzení o zásahu do svých základních práv.

Ústavní soud rovněž nemohl považovat za opodstatněné tvrzení stěžovatele, že Městský soud v Praze nevypořádal jeho námitky. Z odůvodnění napadeného rozsudku (str. 3 a 4) je zřejmé, proč námitky stěžovatele nebyly důvodné. Městský soud o věci rozhodoval už podruhé (str. 3 odst. 3 cit. rozsudku). Usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 11 Co 113/2006-82, byl zrušen předchozí rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o příslušenství (ohledně povinnosti stěžovatele zaplatit dlužnou pohledávku bylo řízení zastaveno), a to k odvolání stěžovatele, který sám učinil předmětem odvolání toliko úroky z prodlení. "Jeho námitka, že předmětem řízení zůstala dlužná jistina, která již byla zaplacena, neboť poskytnuté plnění mělo být započteno na příslušenství, je tak nepřípadná" (str. 3 odst. 3 in fine rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 28 Co 82/2007-113).

Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 27. září 2007

Jiří Nykodým

předseda senátu