Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 945/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.945.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded, rejecting claim to retry criminal court decisions via civil damages suit.

Geschäftsnummer I.ÚS 945/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by F. J. against lower court rulings denying damages for alleged procedural errors. The applicant argued that courts failed to conduct proper evidence regarding an unresolved criminal report against a prosecutor, violating his right to a fair trial and state liability. The Court rejected this, holding that civil claims for damages cannot be used to overturn final criminal court decisions, which must instead be addressed through specific criminal procedural remedies.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; Constitutional complaints alleging violations of fair trial rights or state liability are inadmissible if they seek to retry final criminal court decisions through civil damages proceedings, as such claims lack legal basis and proper procedural channels.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility state liability damages claim criminal court decision finality fair trial rights violation civil remedy for criminal error

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
Art. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné.
zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Turkem, advokátem, se sídlem Plynární 6, 301 00 Plzeň, proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 30. 8. 2006, č. j. 4 C 112/2004-63, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 15 Co 593/2006, za účasti Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 4. 2007, stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu v Klatovech (dále jen "okresní soud") ze dne 30. 8. 2006, č. j. 4 C 112/2004-63 (dále jen "rozsudek"), kterým byla zamítnuta jeho žaloba o náhradu škodu způsobené dle žaloby žalobci nezákonným rozhodnutím okresního soudu ve věci sp. zn. 1 T 164/2001. Rovněž napadl usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 15 Co 593/2006 (dále jen "unesení krajského soudu"), kterým byl rozsudek potvrzen.

Je přesvědčen, že soudy ve věci neprovedly řádné a objektivní dokazování a opominuly jeho námitky a připomínky ohledně "nevyřízeného trestního oznámení na vyšetřovatele mjr. Ř." a vykonstruovaných skutečností v řízení 1 T 164/2001. V souvislosti se svým odsouzením odkazuje dále na související ústavní stížnost vedenou pod

sp. zn. II. ÚS 219/07

.

V uvedeném spatřuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zakotvujícího právo na spravedlivý proces, a odst. 3 stejného článku, dle kterého "každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem." Je přesvědčen, že došlo i k zásahu do čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), tedy jeho práva na účinné opravné prostředky ("Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností."). Proto navrhuje, aby Ústavní soudu toto porušení jeho základních práv a svobod konstatoval a napadená rozhodnutí zrušil.

II. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel se domáhal náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), která mu dle jeho přesvědčení měla být způsobena nesprávným úředním postupem vedoucím k vydání trestního příkazu okresním soudem ve věci sp. zn. 1 T 164/2001. Ústavní soud se nicméně s argumentací obecných soudů, na základě které jeho návrhu nevyhověly, ztotožňuje. Prostřednictvím žaloby dle citovaného zákona nelze přehodnocovat rozhodnutí vydaná orgány činnými v trestním řízení a nahrazovat užití opravných prostředků zakotvených v normách trestněprávních. Je nutno souhlasit s obecnými soudy, že by se jednalo o nepřijatelnou revizi pravomocného rozhodnutí. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění usnesení krajského soudu.

Ústavní soud, obdobně jako v případě stěžovatelovy ústavní stížnosti podobného charakteru

sp. zn. II. ÚS 219/07

(viz odůvodnění jejího odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost), má za to, že závěry obecných soudů představují výsledek aplikace a interpretace právních předpisů v mezích ústavnosti. Ústavní soud nedospěl k závěru, že by v projednávaném případě došlo k porušení jakýchkoli jeho ústavně zaručených práv či svobod a za takové situace není oprávněn zasahovat do nezávislého soudního rozhodování.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. října 2007

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu