Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2395/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.2395.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding civil procedure costs allocation.

Geschäftsnummer I.ÚS 2395/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a husband against a regional court's decision on alimony and litigation costs. The complainant argued that the court failed to properly apply moderation powers and ignored his lower household income, claiming violations of fair trial and equality rights. The court rejected these claims, noting that the lower court adequately considered the parties' circumstances and that the complaint was clearly unfounded under the relevant statute.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court's role is limited to protecting constitutionality and it may not review the correctness of sub-statutory law application or interfere with general courts' decision-making unless a fundamental right is violated.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint litigation costs moderation powers fair trial rights equality of parties clearly unfounded civil procedure

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 Listiny základních práv a svobod
§ 150 o. s. ř.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že krajský soud postupoval nesprávně, neboť nedostatečně korigoval aplikaci moderačního oprávnění (§ 150 o. s. ř.), kterou ve vztahu k nákladům řízení provedl okresní soud.
§ 157 odst. 2 o. s. ř.
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 25. září 2007 v senátu složeném z předsedkyně Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 356/07, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2007, č. j. 12 Co 423/2007-89, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení obou výroků v záhlaví uvedeného rozhodnutí, vydaného ve sporu o výživné mezi manžely, a tvrdil že vydáním výroku o nákladech řízení bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a porušena měla být i rovnost účastníků řízení, garantovaná čl. 37 Listiny. Stěžovatel v petitu rovněž navrhl, aby Ústavní soud "v odůvodnění" [takto] nálezu přiznal stěžovateli plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů dle vyhlášky č. 484/2000 Sb.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že krajský soud postupoval nesprávně, neboť nedostatečně korigoval aplikaci moderačního oprávnění (§ 150 o. s. ř.), kterou ve vztahu k nákladům řízení provedl okresní soud. Náklady na obranu proti žalobě zamítnuté pro rozpor s dobrými mravy byly řádně vyčísleny na částku dvakrát vyšší. Krajský soud přihlédl k rozdílné sociální situaci stran a zohlednil nepřiměřeně vysokou výši odměny advokáta. Odůvodnění je nedostatečné (§ 157 odst. 2 o. s. ř)., neboť odměna byla uplatněna dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která je platná a soud nezdůvodnil, proč se jí necítil vázán. Věc byla složitá a proběhlo několik jednání. Soud nepřihlédl k tomu, že ve stěžovatelově domácnosti jsou příjmy na osobu nižší než u žalobkyně a soud rovněž nedostatečně vypořádal, že žaloba byla pravomocně zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy. Důvody hodné zvláštního zřetele nelze spatřovat v tom, že žalobkyni by náklady přinesly větší újmu než stěžovateli. Mohla vzít svou žalobu zpět, na což stěžovatel v řízení opakovaně upozorňoval. Rozhodnutí trpí libovůlí, což ohledně totožné materie potvrdil i Ústavní soud (

sp. zn. I. ÚS 401/06

). Oba soudy jednaly v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti práva.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2007, č. j.12 Co 423/2007-89, Ústavní soud zjistil, že krajský soud k odvolání stěžovatele změnil výrok rozsudku okresního soudu ukládající protistraně zaplatit na nákladech řízení částku 10.000,- Kč, neboť dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Stěžovateli byla přiznána náhrada 22.431,50 Kč.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Krajský soud se s námitkami stěžovatele vypořádal, což vyplývá z prvního odstavce třetí strany napadeného usnesení. Z něj také plyne, že soud nevykročil ze zákonného procesního rámce, když je zřejmé, že ustanovení podzákonného předpisu neobstojí proti ustanovení zákona. Obecný soud svůj závěr odůvodnil náležitě a věc se tedy odlišuje od věci rozhodnuté nálezem ze dne 26. 10. 2006,

sp. zn. I. ÚS 401/06

, na níž poukazoval stěžovatel, neboť tam obecný soud nezkoumal majetkové a sociální poměry účastníků a úspěšnému účastníkovi zcela odepřel náhradu nákladů řízení, čímž extrémně vybočil z účelu moderačního práva. O konkrétní výši nákladů jež měly být přiznány citovaný nález vůbec nehovořil. Stěžovatelův odkaz na "obdobnou materii" je tedy nepřiléhavý.

Návrhem na "přiznání nákladů v odůvodnění" se Ústavní soud nezabýval, neboť takový návrh učinit nelze (viz § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu), nehledě na to, že jej lze považovat za akcesorický ve vztahu k návrhu na zrušení napadených výroků rozhodnutí obecných soudů, a i proto sleduje jejich osud.

Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení stěžovatelových základních práv, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 25. září 2007

Eliška Wagnerová

předsedkyně senátu