Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2169/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.2169.07.1 KI-generiert

Conciliation award rejected by Constitutional Court as non-state authority action outside constitutional complaint scope.

Geschäftsnummer II.ÚS 2169/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed against an arbitration award due to lack of jurisdiction. The applicant argued that the arbitrator violated procedural rights by ignoring evidence, but the Court held that arbitration awards are private contractual outcomes, not state actions. Consequently, the Court ruled that it could not review the award as it would exceed its statutory authority to examine only public power decisions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Article 87 paragraph 1 letter d) of the Constitution; Article 2 paragraph 3 of the Constitution; Article 2 paragraph 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms; Arbitration awards are private contractual instruments not subject to constitutional review as they do not constitute state interference with fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
arbitration award constitutional complaint state authority jurisdictional limits fundamental rights private contract procedural error

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Article 83 of the Constitution
Article 2 paragraph 3 of the Constitution
Article 2 paragraph 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 87 paragraph 1 letter d) of the Constitution
Section 43 paragraph 1 letter d) of the Act on the Constitutional Court
Nezbylo mu proto, než návrh podle ustanovení § 43 odst.
Section 43 paragraph 1 letter e) of the Act on the Constitutional Court
Nezbylo mu proto, než návrh podle ustanovení § 43 odst.
Section 75 paragraph 1 of the Act on the Constitutional Court
e) zákona o Ústavním soudu, pro nevyčerpání prostředků ve smyslu § 75 odst.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky IROMEZ, s. r.o., IČ 45022488, se sídlem v Pelhřimově, Pod Náspem 2005, zastoupené JUDr. Karlem Zachem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Tř. Legií 876, proti nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. července 2007 sp. zn. Rsp 180/07, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 17. srpna 2007 napadl stěžovatel shora uvedené rozhodnutí rozhodčího soudu vydané ve sporu společnosti První brněnská strojírna Velká Bíteš, a. s. a stěžovatele o zaplacení částky 1.454.889,30 Kč (a poplatkem za řízení), neboť se domnívá, že v průběhu řízení před rozhodčím soudem se tento dopustil závažných procesních pochybení, zejména se řádně v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s provedenými důkazy, přičemž jeho závěry jsou v přímém rozporu právě s důkazy předloženými stěžovatelem. V takovém postupu shledává stěžovatel porušení svých práv zakotvených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 95 Ústavy České republiky a navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozhodčí nález zrušil.

Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je podle tohoto ustanovení oprávněn posoudit v řízení o ústavní stížnosti jen pravomocné rozhodnutí či jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud ve zde posuzované věci odkazuje na svá dřívější rozhodnutí (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 339/02

,

sp. zn. IV. ÚS 511/03

,

sp. zn. III. ÚS 166/05

či sp. zn. III ÚS 145/03). Vycházel v nich z toho, že rozhodovací činnost rozhodčího soudu, resp. rozhodce, je založená na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud.

Ústavní soud se z toho důvodu nemohl návrhem dále zabývat, neboť by přezkoumával rozhodnutí jiného subjektu než orgánu veřejné moci, čímž by překročil meze stanovené čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Nezbylo mu proto, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby hypoteticky dospěl k opačnému závěru o povaze rozhodčího nálezu, tedy, že rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, byl by nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, pro nevyčerpání prostředků ve smyslu § 75 odst. 1 cit. zákona. V tomto směru poukazuje Ústavní soud na názor vyplývající z usnesení

sp. zn. III. ÚS 460/01

,

sp. zn. II. ÚS 574/01

a

sp. zn. II. ÚS 455/01

, která odmítnutí postavila pouze na samotném zjištění, že stěžovatelé nevyčerpali veškeré procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť na základě vlastního svobodného rozhodnutí nahradili pořad práva dohodou o respektování rozhodčího nálezu.

Z uvedených důvodů Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2007

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj