Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1888/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.1888.07.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for being inadmissible as it targeted lower courts instead of the Supreme Court's final decision.

Geschäftsnummer II.ÚS 1888/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a fraud conviction and lower court rulings. The applicant argued violations of fundamental rights but failed to target the Supreme Court's final decision, which was the only legally permissible subject of review. The court ruled the complaint inadmissible because the Supreme Court's ruling on appeal constitutes the final procedural remedy required to challenge lower court judgments.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint must target the decision on the final procedural remedy; complaints against lower court decisions without challenging the Supreme Court's final ruling are inadmissible.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint final procedural remedy inadmissible complaint Supreme Court decision fraud conviction procedural exhaustion fundamental rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl Jiřím Nykodýmem, soudcem zpravodajem, o ústavní stížnosti MUDr. A. T., zastoupené JUDr. René Polanem, advokátem, se sídlem Dykova 8, Praha, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2006, sp. zn. 5 To 145/2006, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. února 2006, sp. zn. 44 T 85/2005, za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a 1) Městského státního zastupitelství v Praze, a 2) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 23. července 2007 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. února 2006, sp. zn. 44 T 85/2005, kterým byla uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona, jehož se měla dopustit tím, že uzavřela dohodu o převodu členských práv a povinností spojených v bytovém družstvu, avšak zamlčela, že v době tohoto převodu nejsou zcela ukončeny soudní spory s jejím bývalým manželem, jenž se v téže době domáhal u soudu další soudní žalobou, o které obžalovaná věděla, neboť se předtím omluvila z nařízeného jednání, zrušení společného nájmu bytu s obžalovanou, a určení, že je výlučným a jediným nájemcem předmětného bytu. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 3 roků, a dále jí bylo uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Stěžovatelka dále brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2006, sp. zn. 5 To 145/2006, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto její odvolání. Stěžovatelka tvrdí, že byla porušena její základní práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Ještě před tím, než Ústavní soud může přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány zákonné podmínky jejího projednání.

K ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, a ačkoliv petit ústavní stížnosti směřuje proti shora uvedeným rozhodnutím, je podstatná část argumentace zaměřena proti rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 501/2003. Konečně je jako účastník řízení uveden i Nejvyšší soud a jako vedlejší účastník řízení Nejvyšší státní zastupitelství, a je zmíněno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2007, sp. zn. 3 Tdo 118/2007. Proto byla stěžovatelka vyzvána dopisem ze dne 31. července 2007 k odstranění uvedených vad ústavní stížnosti, tedy zejména k upřesnění, čeho se ústavní stížnost vlastně týká.

Přípisem ze dne 23. července 2007 stěžovatelka opětovně uvedla, že její ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecných soudů prvého a druhého stupně. K tomuto podání připojila kopie všech rozhodnutí, o nichž se zmiňovala, tedy i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2007, sp. zn. 3 Tdo 118/2007, kterým bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto její dovolání.

Ústavní soud nemohl přehlédnout, že ústavní stížnost směřuje, a to i po výzvě k odstranění vad, pouze proti rozhodnutím obecných soudů prvého a druhého stupně, přestože řízení bylo završeno až usnesením Nejvyššího soudu. Po uvážení této skutečnosti v souladu se svojí ustálenou jurisprudencí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Rozhodnutí o dovolání, kterým byla věc pojednána meritorně, je bezpochyby rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")], a který v prvé řadě musí být ústavní stížností napaden. Má-li dojít k nápravě údajného zásahu orgánu veřejné moci do stěžovatelových ústavně zaručených práv, je naprosto nezbytné, aby do hodnocení závěrů obecných soudů byly zahrnuty především závěry prezentované v rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva; v daném případě je představuje usnesení Nejvyššího soudu.

Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustná soudcem zpravodajem odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2007

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj