Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of appeal remedies under Czech constitutional law.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding the inadmissibility of a lower court decision. The applicant argued the decision lacked clarity and required elements, but failed to utilize the mandatory appeal remedy (dovolání) required by law before seeking constitutional review. The court ruled that the principle of subsidiarity mandates exhausting all standard legal remedies first, rendering the constitutional complaint inadmissible as a last resort was not met.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu; § 239 odst. 3 o.s.ř.: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, establishing the principle of subsidiarity and the exhaustion of remedies requirement.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o návrhu Z. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2007 č.j. 12 Co 156/2007-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, neboť je přesvědčen, že "je nejasné, nesrozumitelné a neobsahuje náležitosti".
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
V projednávané věci je třeba za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, považovat dovolání dle § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně o odmítnutí návrhu. V tomto smyslu byl také stěžovatel v rozhodnutí Městského soudu poučen.
Z obsahu návrhu však není patrno, že by stěžovatel možnosti podat dovolání jako posledního přípustného prostředku k ochraně svých práv využil.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, a to aniž by vyzýval stěžovatele k odstranění vad podání, neboť ani formálně bezvadný návrh by nemohl odstranit nedostatek spočívající v nevyčerpání opravného prostředku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
V projednávané věci je třeba za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, považovat dovolání dle § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně o odmítnutí návrhu. V tomto smyslu byl také stěžovatel v rozhodnutí Městského soudu poučen.
Z obsahu návrhu však není patrno, že by stěžovatel možnosti podat dovolání jako posledního přípustného prostředku k ochraně svých práv využil.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, a to aniž by vyzýval stěžovatele k odstranění vad podání, neboť ani formálně bezvadný návrh by nemohl odstranit nedostatek spočívající v nevyčerpání opravného prostředku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj