Constitutional Court dismisses appeal due to lack of lawyer representation and lack of jurisdiction.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by I. M. against the Regional Court in Ostrava. The applicant failed to be represented by a lawyer, violating mandatory procedural requirements, and ignored repeated warnings about this obligation in previous cases. Furthermore, the court lacked jurisdiction to order an apology and payment of 80 million CZK, rendering the request inadmissible.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) a d) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints must be represented by a lawyer, and the Court lacks jurisdiction to grant remedies beyond its statutory authority.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 15. srpna 2007 o ústavní stížnosti I. M., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 8. 2007 v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem se stěžovatel domáhal vyslovení povinnosti omluvy od Krajského soudu v Ostravě a zaplacení 80 000 000,- Kč.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen advokátem nebyl.
Stěžovatel vedl a vede u Ústavního soudu mnoho dalších řízení o ústavních stížnostech. Z nich je zřejmé, že informaci o povinném zastoupení advokátem stěžovatel ignoruje, ačkoli byl opakovaně poučen o této obligatorní náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně připomenutí, že neodstranění této vady ústavní stížnosti je důvodem pro její odmítnutí (kupř.
III.ÚS 331/05
,
III.ÚS 557/05
,
III.ÚS 502/06
,
IV.ÚS 660/06
,
IV.ÚS 714/06
,
IV.ÚS 785/06
).
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Podobně koneckonců Ústavní soud postupoval i ve stěžovatelem zahájených řízeních IV. ÚS 495/07,
IV. ÚS 797/07
,
IV. ÚS 1189/07
a
IV. ÚS 1712/07
.
Navíc je z návrhu patrno, že se stěžovatel domáhá po Ústavním soudu takového rozhodnutí, k němuž Ústavní soud pravomoc nemá.
Nezbylo proto, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2007
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj