Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and formal defects.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's decision. The applicant failed to engage a lawyer, violating mandatory representation requirements, and repeatedly ignored prior warnings about proper filing formalities. The court ruled that while the court must correct defects, it cannot impose adverse consequences if the applicant refuses to fix them, and previous warnings were sufficient notice.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints require mandatory lawyer representation and strict formal compliance, and failure to remedy these defects results in dismissal.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 4. 2007, čj. 33 Nd 96/2007 - 216, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 26. 7. 2007, doručené Ústavnímu soudu téhož dne prostřednictvím faxu a doplněné originálem dne 31. 7. 2007, stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a není zastoupen advokátem (viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech stěžovatele je zřejmé, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti má mít řádná ústavní stížnost (viz např. ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. I. ÚS 673/2000
,
sp. zn. III. ÚS 679/02
,
sp. zn. I. ÚS 169/05
,
sp. zn. I. ÚS 556/06
,
sp. zn. I. ÚS 562/07
a další). Tyto požadavky kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli známy již minimálně sedm let.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatku (vady) návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé sdělit stěžovateli, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem. Proto se jeví jako neefektivní a formalistické setrvávat na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení.
V projednávané věci soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2007
František Duchoň
soudce Ústavního soudu