Constitutional complaint dismissed as partly time-barred and partly inadmissible for not exhausting remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint, ruling that part of it was filed after the statutory deadline and another part was inadmissible because the applicant failed to exhaust available legal remedies. The applicant challenged lower court decisions regarding a criminal case, arguing violations of fundamental rights, but the Court noted a prior rejection of a similar complaint against the same judgments. Consequently, the Court held that the time limit was mandatory and could not be extended, while the lack of exhaustion of appeals rendered the remaining portion inadmissible.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw on the Constitutional Court § 72 odst. 3; § 75 odst. 1: A constitutional complaint must be filed within sixty days of the final procedural remedy; failure to meet this mandatory deadline renders it inadmissible, and exhaustion of all available remedies is a prerequisite for admissibility.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. Z., zastoupeného Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1685/19, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 18. 5. 2004 čj. 55 To 104/2004 - 336, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 2. 2004 čj. 1 T 129/2003 - 318, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 2. 2007 č. j. 6 Nt 1802/2006-42, spojené s návrhem na zrušení ust. § 88 odst. 3 a odst. 4 poslední věta trestního řádu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 7. 2007, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů pro porušení čl. 1, čl. 13, a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podaná po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zčásti je nepřípustná, neboť nesměřuje proti poslednímu prostředku k ochraně práva, který má stěžovatel k dispozici.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat v zákonné lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit. [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud dne 1. 6. 2006 odmítl ústavní stížnost téhož stěžovatele vedenou pod
sp. zn. I. ÚS 37/06
, která směřovala proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 18. 5. 2004, čj. 55 To 104/2004 - 336, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 2. 2004, čj. 1 T 129/2003 - 318, tedy proti rozhodnutím napadeným i touto ústavní stížností a Ústavní soud dospěl tehdy k závěru, že se jedná o ústavní stížnost opožděnou. Z uvedeného je zřejmé, že ani nynější ústavní stížnost proti stejným rozhodnutím obecných soudů nemohla být podána v zákonem stanovené lhůtě.
V další části ústavní stížnosti napadá stěžovatel usnesení Okresního soudu v Liberci, kterým byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení. Jedná se o rozhodnutí soudu I. stupně, proti kterému byla přípustná stížnost jako řádný opravný prostředek. Dle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Protože stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu I. stupně, aniž by vyčerpal všechny opravné prostředky, posoudil Ústavní soud jeho ústavní stížnost v této části jako nepřípustnou.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem podle § 43 odst. 1 písm. b) a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
K návrhu stěžovatele na zrušení shora citovaného ustanovení trestního zákona Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud proto tento návrh podle § 43 odst. 2 písmeno b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu