Constitutional Court dismisses appeal on eviction costs, ruling procedural conduct, not merits, determines liability. Stays proceedings due to tenant's actions.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by tenants against a regional court decision awarding litigation costs. The tenants argued that withdrawing the eviction lawsuit due to their own actions should not result in cost liability, claiming this unfairly penalizes tenants for exercising their right to terminate leases. The court held that such cost disputes generally do not warrant constitutional protection unless there is extreme procedural violation, which was not found here.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 146 odst. 2 občanského soudního řádu; The Constitutional Court does not review ordinary court decisions on litigation costs unless extreme procedural violations occur, and liability is determined by the parties' conduct in halting proceedings rather than the substantive outcome.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelů J. T. a V. T., obou zastoupených JUDr. Evženem Zörklerem, advokátem, se sídlem Janáčkovo nábř. 57, 150 00 Praha, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č. j. 27 Co 107/2007-280, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se podanou ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. V řízení o vyklizení nemovitosti bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č. j. 27 Co 107/2007-280, změněno usnesení soudu prvního stupně pouze ve výrocích o nákladech řízení tak, že žalovaným (stěžovatelům) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19.279,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně. Ve výroku III. bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že žalovaným byla stanovena povinnost nahradit České republice - Okresnímu soudu v Benešově - náklady řízení ve výši 9.044 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Krajský soud aplikoval na danou věc § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Konstatoval, že žalobkyně vzala žalobu na vyklizení nemovitosti zpět, neboť žalovaní v průběhu řízení nemovitost vyklidili. Odvolací soud dovodil, že žaloba byla podána důvodně a následně vzata zpět, a řízení bylo zastaveno pro chování žalovaných. Proto žalobkyni i státu ve vztahu k žalovaným přiznal nárok na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti stručně objasňují průběh soudního řízení a polemizují především se závěrem odvolacího soudu o tom, že vyklizením nemovitosti, jímž v podstatě uplatnili své právo k výpovědi z nájmu bytu i nebytových prostor, zavinili zastavení soudního řízení. Vyjádřili přesvědčení, že nelze akceptovat závěr odvolacího soudu, podle něhož žádný nájemce ani v případě několikaletého sporu nemůže bez povinnosti úhrady nákladů řízení využít své právo k výpovědi nájmu. Tím by důsledek průtahů v soudních sporech vždy jednostranně omezoval jen nájemce.
Ústavní soud považuje úvodem za nutné připomenout, že k posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružné, přistupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o náhradě nákladů řízení se uchyluje jen zcela výjimečně, například zjistí-li, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem (viz. např. nález
sp. zn. I. ÚS 351/05
). Otázka nákladů řízení tedy není zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Tento obecný závěr vyplývá z postavení Ústavního soudu, který není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu. Otázka nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení. Takové porušení však v daném případě shledáno nebylo.
Odvolací soud určitým způsobem vyložil § 146 odst. 2 o. s. ř. a zdůvodnil, proč došel k závěru, že toto ustanovení lze na daný případ použít a jaké bude mít jeho použití důsledky pro účastníky řízení. Stěžovatelé s tímto výkladem citovaného ustanovení nesouhlasí. Přestože jde o výklad podústavního práva, do kterého si Ústavní soud neosobuje právo zasahovat, bylo posouzení aplikace § 146 odst. 2 o. s. ř. odvolacím soudem dle názoru Ústavního soudu v souladu s konstantní judikaturou obecných soudů, dle níž je třeba otázku zavinění zastavení řízení posuzovat z hlediska procesního, a to v tomto konkrétním řízení, s ohledem na jeho stav a chování jeho účastníků. V dané věci žalobkyně podala žalobu na vyklizení nemovitosti, protože vycházela z přesvědčení, že nájemní smlouvy jsou neplatné. Pokud stěžovatelé v průběhu řízení nemovitosti skutečně vyklidili, lhostejno přitom, zda na základě jimi podané výpovědi, svým chováním zapříčinili z procesního hlediska, že žalobkyně vzala žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Podstatné je, že řízení nebylo ukončeno vydáním meritorního rozhodnutí nikoliv pro chování na straně žalobkyně, nýbrž pro chování stěžovatelů.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu