Constitutional Court dismisses request for free lawyer as it lacks jurisdiction and is procedurally inadmissible.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's request to appoint a free lawyer for filing a constitutional complaint. The applicant argued that the lower court failed to inform them of the option to seek legal aid from the Bar Association, while the lower court itself delayed the process significantly. The Court ruled that it has no jurisdiction to decide on legal representation and that the request was inadmissible due to the applicant's failure to exhaust available procedural remedies.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court lacks jurisdiction to rule on requests for legal representation, and such requests are inadmissible if the applicant has not exhausted available procedural remedies.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti A. D., bez právního zastoupení, v řízení vedeném u blíže neurčeného soudu pod sp. zn. 1 Co 145/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním datovaným dnem 9. září 2006, které Ústavní soud obdržel dne 22. června 2007 od Městského soudu v Praze spolu s usneseními tohoto soudu ze dne 29. ledna 2007 a 7. března 2007, se navrhovatel domáhal určení bezplatného advokáta podle § 30 občanského soudního řádu za účelem podání ústavní stížnosti. V podání dále rozebírá okolnosti svého případu a ostře kritizuje stav české justice.
Usnesením ze dne 29. ledna 2007, č. j. 34 C 68/2005-39, Městský soud v Praze zastavil řízení o ochraně osobnosti, pokud se žalobce (navrhovatel) domáhal určení bezplatného advokáta. Následně usnesením ze dne 7. března 2007, č. j. 34 C 68/2005-45, Městský soud v Praze rozhodl tak, že pokud se žalobce domáhal určení bezplatného advokáta za účelem podání ústavní stížnosti, vyloučil věc k samostatnému projednání a po právní moci výroku o zastavení řízení postoupil věc Ústavnímu soudu.
Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu podání, je jeho povinností přezkoumat, zda jsou naplněny všechny procesní podmínky takovýto přezkum připouštějící. Přitom je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy) nejen předpisy ústavními, ale i zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud předesílá, že v dané věci Městský soud v Praze postupoval poněkud nepochopitelně, neobvykle a zmatečně (když nejprve řízení ohledně návrhu na určení bezplatného advokáta zastavil, aby jej poté dalším usnesením vyloučil k samotnému pojednání a věc postoupil Ústavnímu soudu), a navíc až po více než devíti měsících od obdržení navrhovatelova podání, které obsahovalo žádost o ustanovení bezplatného advokáta, postoupil toto podání Ústavnímu soudu. O takovém postupu lze mít pochybnosti z pohledu profesionality a přístupu k účastníkovi řízení (konkrétně žalobci) ze strany Městského soudu v Praze, avšak na závěru o odmítnutí podání navrhovatele tato skutečnost ničeho nezmění.
Podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Navrhovatel v podání požadoval ustanovení bezplatného advokáta. K tomu je třeba zdůraznit, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje a o takovém návrhu není oprávněn ani rozhodovat. V případě problémů s jeho obstaráním se navrhovatel měl obrátit na Českou advokátní komoru. O této možnosti však měl být ze strany Městského soudu v Praze náležitě poučen. V tom, že se tak nestalo, lze spatřovat pochybení Městského soudu v Praze, které ovšem na nepříslušnost Ústavního soudu k pojednání takového návrhu nemá žádný vliv. K otázce, zda je Ústavní soud příslušný k ustanovení právního zástupce, se vyjádřil v minulosti v publikovaném usnesení
sp. zn. III. ÚS 296/97
(publ. in. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu Svazek č.10, usnesení č.20, str. 409), v němž dospěl k závěru, že povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem - zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii), byť by tento způsob přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.).
I pokud by Ústavní soud podání neodmítl pro svou nepříslušnost, musel by jej odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro opožděnost, případně podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost. I když totiž není zřejmé, proti jakému rozhodnutí podání směřuje, je evidentní, pokud by se týkalo řízení vedeného pod sp. zn. 1 Co 145/2006, že by i v důsledku prodlevy způsobené Městským soudem v Praze bylo podáno opožděně. Pokud by naproti tomu směřovalo proti výše citovaným usnesením Městského soudu v Praze (sp. zn. 34 C 68/2005), bylo by je třeba hodnotit jako podání nepřípustné, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Za této situace Ústavní soud, aniž by dále vyzýval navrhovatele k odstranění vad, na základě výše uvedených skutečností podání soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 31. července 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj