Constitutional court dismisses complaint against court summons for correcting misleading business name under Commercial Code.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the Exekutional Office Prague against a court summons. The plaintiff argued that the summons violated her rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms regarding the misleading nature of her business name. The court determined that the summons was merely a warning about potential sanctions and did not constitute a final, enforceable decision limiting her rights. Consequently, the court found no violation of constitutional rights and dismissed the complaint as clearly unfounded.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 29 odst. 6 obchodního zákoníku; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A court summons warning of potential sanctions for non-compliance with a statutory requirement to correct a misleading business name does not violate constitutional rights as it is not an enforceable decision but a procedural notice of possible consequences.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 26. července 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Exekuční kanceláře Praha s. r. o., se sídlem v Praze 2, Římská 2135/45, zastoupené Mgr. Pavlem Letáčkem, advokátem v Praze 2, nám. Míru 9, proti oznámení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2007, sp. zn. F 143613/2006, C 114022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 26. března 2007 se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného oznámení obecného soudu. Dle tvrzení stěžovatelky došlo oznámením (s výzvou) k porušení jejích práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z předložené kopie napadeného oznámení Ústavní soud zjistil, že oznámením byla stěžovatelka informována o tom, že k soudu byl podán dne 7. 12. 2006 podnět k zahájení řízení dle § 29 odst. 6 obchodního zákoníku s tvrzením, že slovní spojení "exekuční kancelář" v obchodní firmě stěžovatelky odporuje § 10 obchodního zákoníku, neboť je klamavé. Současně byla stěžovatelka vyzvána dle § 29 odst. 6 obchodního zákoníku ke zjednání nápravy, tj. aby ve lhůtě stanovené "předložila soudu řádný návrh na změnu zápisu - výmaz stávající obchodní firmy společnosti a zápis obchodní firmy nové, takové, která nebude v rozporu s ustanovením § 10 obch. zák.".
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že její obchodní firma byla v řízení dle § 200a a násl. občanského soudního řádu zapsána ke dni 23. 6. 2006 do obchodního rejstříku. V daném řízení již byla soudem hodnocena zaměnitelnost a klamavost její obchodní firmy. Uvedla, že rozhodnutí o zápisu je pravomocné, v mezidobí nedošlo ke změně právního či skutkového stavu a platí zde tedy zásada nezměnitelnosti pravomocných soudních rozhodnutí, zásada vázanosti soudu jeho rozhodnutím a zásada ne bis in idem. Uvedla také, že proti výzvě není přípustný řádný ani mimořádný opravný prostředek a "řízení", které výzvě předcházelo, neumožnilo stěžovatelce uplatnit její práva (tvrdit a prokazovat skutečnosti).
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
Stěžovatelka tvrdí, že výzvou dle § 29 odst. 6 obchodního zákoníku bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv.
Podle § 29 odst. 6 obchodního zákoníku, jestliže obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve podnikatele ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a tato osoba ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.
Ústavní soud dospěl k závěru, že oznámením (s výzvou) nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Oznámení není rozhodnutím, které by bylo vynutitelné. Stejně tak upozornění na sankci, kterou umožňuje § 29 odst. 6 věta druhá obchodního zákoníku, není přímo vynutitelné. Jedná se pouze o možný (nikoliv nutný) následek v případě, že stěžovatelka nebude reagovat na výzvu a nezjedná nápravu. Posouzení, zda budou splněny podmínky pro tento postup (sankci), přitom bude záviset na úvaze příslušného soudu. Nelze tedy automaticky uzavřít, že v případě nereagování na oznámení - výzvu (příp. nezjednání nápravy) ke zrušení stěžovatelky s likvidací skutečně dojde. Soud oznámením neomezuje práva stěžovatelky, pouze upozorňuje na možný nesoulad s platnou právní úpravou (klamavost obchodní firmy) a vyzývá ke zjednání nápravy s poučením o možných následcích.
Ústavní soud neshledal v daném případě porušení ústavně zaručených práv, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2007
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu