Constitutional court dismisses appeal claiming Article 32 and 36 rights violated in family support denial.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Z. S. against lower court rulings denying him alimony. The applicant argued that his mother's sole financial contribution violated his rights under Articles 32 and 36 of the Charter of Fundamental Rights and freedoms, as well as Article 6 of the ECHR. The court found no violation because the lower courts correctly determined that the applicant's failure to pursue higher education after secondary school meant he had become capable of self-support, thus terminating the father's obligation.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are inadmissible if clearly unfounded; the court must assess whether a fundamental right was violated by a final decision without requiring a full merits review.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 17. července 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem 742 21 Kopřivnice, Štefánkova 1074, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2007 č. j. 8 Co 829/2006-81 a Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 6. 2006 č. j. 14 C 348/2005-53, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že se domáhal po žalovaném určení výživného, když po ukončení střední školy a po několikaletém pobytu v USA se rozhodl studovat na vysoké škole a tak pokračovat v řádné přípravě na budoucí povolání. Poukázal na to, že dosud mu na studie a tedy na zvyšování kvalifikace přispívá pouze matka, přičemž dle jeho přesvědčení by se na nákladech měli podílet oba rodiče. Vyslovil nesouhlas s argumentací obecných soudů, dle kterých jeho chování k otci bylo rovněž důvodem pro nepřiznání požadovaného výživného.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánů veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na určení výživného od 10. 11. 2005 ve výši 3.500,- Kč měsíčně - s poukazem na počátek jeho studia na vysoké škole a opodstatněně toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozsudku, na něž lze v dalším odkázat, se vypořádal se všemi námitkami vznesenými stěžovatelem v odvolání, a to včetně té, která se týkala aplikace § 96 odst. 2 zákona o rodině, podle kterého nelze výživné přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. V souladu s § 85 odst. 1 zák. o rodině bylo také hodnoceno zjištění, že stěžovatel po ukončení studia na střední škole (po složení opravné zkoušky na jaře 2002) neprojevil snahu ani nevyvinul potřebné úsilí pro pokračování v dalším studiu na vysoké škole - nepochybně tedy nabyl schopnosti sám se živit. I když tak po delší dobu nečinil s tvrzením, že do roku 2004 pobýval u přátel v USA, nelze dovozovat trvání vyživovací povinnosti otce, tj. žalovaného, poté, co se žalobce rozhodl studovat od roku 2005 na označené Západomoravské vysoké škole v Třebíči.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2007
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu