Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1540/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.1540.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding evidence evaluation in criminal fraud conviction.

Geschäftsnummer I.ÚS 1540/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a defendant convicted of fraud. The applicant argued that lower courts failed to properly assess his income and evidence, violating his fair trial rights. The court ruled that it lacks jurisdiction to re-evaluate factual findings unless there is extreme inconsistency between evidence and conclusions, which was not present here.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may review lower court decisions for constitutional violations but cannot re-evaluate evidence or factual findings absent extreme inconsistency between proof and conclusions indicating judicial arbitrariness.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal evidence evaluation review fair trial rights protection criminal fraud conviction judicial arbitrariness standard

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 4 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. července 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 8 Tdo 217/2007, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 3 To 586/2006, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2006, sp. zn. 9 T 211/2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou faxem dne 18. 6. 2007 a doplněnou doručením jejího originálu dne 22. 6. 2007, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva, garantovaná čl. 4 odst. 1 a odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, jehož se dopustil tím, že dne 22. 10. 2001 v Ostravě, v ulici Brandlová, v prodejně automobilů ADO Ostrava, a.s., se záměrem dosáhnout takto neoprávněného prospěchu, po předložení nepravdivého potvrzení o zaměstnání a výši platu, které mu k tomu účelu předložil spoluobžalovaný P. B., po zaplacení akontace, paušálního poplatku a jedné splátky v celkové výši 42.559,80,- Kč, vylákal na základě smlouvy o finančním leasingu č. 1501916024, uzavřené se společností CAC Leasing, a.s., Jurečkova 20, Ostrava, osobní automobil zn. Škoda Fabia Comfort v pořizovací hodnotě 336.500,- Kč, čímž způsobil CAC Leasing, a.s. škodu ve výši 293.940,20,- Kč, když další splátky již neuhradil. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. B. a podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost CAC Leasing, a.s. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání stěžovatele, v němž namítal nesprávné hodnocení důkazů provedených okresním soudem a také nesouhlasil s výší škody, kterou vzal soud za prokázanou, krajský soud v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud v záhlaví citovaným usnesením odmítl.

V ústavní stížnosti namítané porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřoval v tom, že se obecné soudy nezabývaly výší jeho skutečných příjmů, skutečností, že stěžovatel nevystavoval potvrzení pro CAC Leasing, a.s., dále, že okresní soud nezkoumal správnost podkladů poskytovaných zaměstnavatelem stěžovatele okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Dále v ústavní stížnosti předestřel celou řadu argumentů a tvrzení, které dle jeho názoru měly obecné soudy při svém rozhodování zohlednit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a nepřísluší mu rozhodovat o vině a trestu stěžovatelů. Nicméně je oprávněn posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod. Proto Ústavní soud v daném případě posuzoval, zda v proběhnuvším trestním řízení obecné soudy svým postupem neporušily základní práva stěžovatele.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález

sp. zn. I. ÚS 4/04

, Sb.n.u., sv. 32, nález č. 42 nebo nález

sp. zn. I. ÚS 553/05

, dosud nepublikováno, dostupný na www.judikatura.cz).

Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti, které opírá především o fakta týkající se hodnocení důkazů a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci v proběhnuvším trestním řízení proti němu vedeném, se shodují s námitkami, které uplatňoval již v řízení před nalézacím i odvolacím soudem, a kterými se soudy pečlivě zabývaly. S těmito námitkami se obecné soudy vypořádaly, své závěry řádně odůvodnily a jejich názory Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí akceptoval a zdůvodnil proč. Odůvodnění rozsudku soudu nalézacího, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, je přesvědčivé, soud přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo a vycházel z dostatečného množství relevantních podkladů (množství listinných důkazů podrobně rozvedených na str. 5 a 6 rozsudku, výslech svědka R. P.) a své rozhodnutí učiněné na základě takto zjištěného skutkového stavu řádně odůvodnil a podrobně se v něm vypořádal s argumenty, které stěžovatel v průběhu řízení předestřel. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadená rozhodnutí vybočila z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení ústavněprávních kautel obsažených v trestněprávních předpisech a postupu obecných soudů tedy nelze z ústavního pohledu nic vytknout.

S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele ohledně porušení jeho základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2007

Ivana Janů

předsedkyně senátu