Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 259/05 ECLI:CZ:US:2007:1.US.259.05.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as constitutionally unfounded due to applicant's own procedural negligence.

Geschäftsnummer I.ÚS 259/05
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by an applicant in bankruptcy proceedings. The applicant alleged that lower courts violated his rights by failing to notify him of a court order and by deciding before he could review a summons, yet the court found no such violation. The court determined that the applicant's failure to submit an appeal within the statutory period, despite having legal representation, constituted his own negligence rather than a systemic rights infringement. Consequently, the complaint was dismissed as clearly unfounded under the relevant procedural law.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the applicant failed to exercise their procedural rights diligently, thereby rendering the complaint without merit.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal procedural negligence bankruptcy proceedings appeal deadline legal representation duty clearly unfounded fundamental rights protection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 30 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
Podle stěžovatele městský soud nesplnil svou povinnost vyplývající z § 30 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, protože stěžovateli nedoručil rozvrhové usnesení a za doručení nesprávně považoval pouze jeho vyvěšení.
§ 66c zákona o konkursu a vyrovnání
Navíc, v rozporu s ustanovením § 66c zákona o konkursu a vyrovnání, nedoručil usnesení v plném znění - na úřední desce jej zveřejnil pouze ve zkráceném znění.
čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Postupem městského soudu a soudu vrchního a jejich rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele, zaručených čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. Ondřejem Fabiánem, advokátem se sídlem Praha 10, Andersenova 412/6, PSČ: 102 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2005, čj. 1 Ko 46/2005 - 864, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2004, čj. K 129/93 - 791, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včasnou ústavní stížností, která po odstranění vad podáním, sepsaným advokátem ze dne 26. 7. 2005, splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále "vrchní soud") a Městského soudu v Praze (dále "městský soud"), vydaných v konkursním řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. K 129/93.

Podle stěžovatele městský soud nesplnil svou povinnost vyplývající z § 30 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, protože stěžovateli nedoručil rozvrhové usnesení a za doručení nesprávně považoval pouze jeho vyvěšení. Navíc, v rozporu s ustanovením § 66c zákona o konkursu a vyrovnání, nedoručil usnesení v plném znění - na úřední desce jej zveřejnil pouze ve zkráceném znění. Tímto nesprávným postupem vyloučil stěžovatele z možnosti podat odvolání. K porušení jeho procesních práv došlo i v odvolacím řízení, protože výzva soudu k odstranění vad byla doručena pouze stěžovateli, a nikoli jeho advokátce, a odvolací soud rozhodl dříve než ji stěžovatel stačil s výzvou seznámit. Postupem městského soudu a soudu vrchního a jejich rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele, zaručených čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Podáním ze dne 9. 9. 2005 navrhl stěžovatel zrušení § 30 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání.

II. Z rozhodnutí obecných soudů, jejichž zrušení stěžovatel navrhl, bylo zjištěno, že městský soud vydal dne 27. 7. 2004 usnesení čj. K 129/93 - 791, kterým v právní věci stěžovatele, jako úpadce, rozhodl o návrhu správce na vydání rozvrhového usnesení tak, že rozvrhl čistý výtěžek konkursní podstaty. Usnesení bylo vyvěšeno na úřední desce soudu dne 27. 7. 2004.

Usnesení městského soudu napadl stěžovatel odvoláním ze dne 1. 11. 2004, které označil jako blanketní. Protože nemělo předepsané náležitosti, byl stěžovatel městským soudem vyzván k jeho doplnění. Výzva mu byla doručena dne 23. 11. 2004. Stěžovateli byla na jeho návrh ustanovena usnesením městského soudu ze dne 21. 12. 2004, čj. K 129/93 - 854, právní zástupkyně - Mgr. J. Č., advokátka. Dne 29. 12. 2004 byl této advokátce doručen stejnopis napadeného usnesení a podání stěžovatele. Stěžovatel vady neodstranil, takže vrchní soud, usnesením ze dne 7. 3. 2005, čj. 1 Ko 46/2005 - 864, odvolání odmítl pro neúplnost a opožděnost.

III. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva.

Po zvážení všech okolností případu dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Nutno podotknout, že v usnesení ze dne 30. 6. 2005,

sp. zn. I. ÚS 279/05

, se Ústavní soud zabýval ústavní stížností jedné z věřitelek v konkursní věci stěžovatele, která směřovala proti usnesení vrchního soudu ze dne 7. 3. 2005, čj. 1 Ko 106/2005 -868, usnesení městského soudu ze dne 15. 10. 2004, čj. K 129/93 - 819, a usnesení městského soudu ze dne 27. 7. 2004, čj. K 129/93 - 791. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. V odůvodnění bylo mj. konstatováno, že stěžovatelka odmítá respektovat jednoznačnou právní úpravu počátku běhu lhůty pro podání odvolání proti rozvrhovému usnesení - odvolání lze podat do 30 dnů ode dne, kdy bylo vyvěšeno na úřední desce soudu. Od názoru obsaženého v tomto rozhodnutí nemá Ústavní soud důvod se odchylovat ani v dnes projednávaném případě.

Ze shora označeného usnesení vrchního soudu, ze dne 7. 3. 2005, vyplývá, že odvolání stěžovatele bylo odmítnuto ze dvou důvodů, jednak pro opožděnost, jednak pro neúplnost. Stěžovatel sám uvedl, že ve lhůtě soudem uložené odvolání nedoplnil, ačkoli mu byla ustanovena advokátka. Z časového sledu úkonů obecných soudů lze zjistit, že od doručení výzvy k doplnění podání v listopadu 2004 do rozhodnutí vrchního soudu uplynuly 4 měsíce. Advokátka byla stěžovateli ustanovena v prosinci 2004, tedy téměř tři měsíce před rozhodnutím vrchního soudu. Stěžovatelova tvrzení o nemožnosti seznámit advokátku s výzvou soudu je v tomto kontextu poněkud nevěrohodná. Pokud stěžovatel nebyl, za tak dlouhou dobu, schopen zaslat soudu řádné odvolání a efektivně tak využít řádného opravného prostředku, nelze takový procesní postup označit jinak než nedbalost. Institut ústavní stížnosti není všenápravný prostředek k nápravě důsledků vyvolaných nesvědomitým a nedbalým postupem stěžovatele v řízení před obecnými soudy.

Nelze tedy než uzavřít, že ani postupem ani rozhodnutími obecných soudů nedošlo k porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny ani k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo třeba zabývat se návrhem na zrušení ustanovení § 30 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. Tento návrh má pouze akcesorickou povahu, proto sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti (k tomu srov. např. usnesení ve věci

sp. zn. III. ÚS 101/95

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, usnesení č. 22, str. 351).

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu