Constitutional complaint dismissed as ordinary appeal remedies were not exhausted before filing.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. D. against a regional court's dismissal of his appeal in a civil money claim case. The appellant argued that the lower court incorrectly rejected his appeal due to procedural defects, claiming the appeal contained all required elements at submission. The court ruled that the complaint was inadmissible because the appellant failed to exhaust ordinary legal remedies, specifically a complaint for confusion under the Civil Procedure Code, which was the proper channel to challenge the dismissal.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, including ordinary extraordinary remedies like a complaint for confusion.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Robertem Kameníkem, advokátem se sídlem v Brně, Česká 15, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2007, č.j. 16 Co 103/2006-125, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud – pro porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl jím podané odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v občanskoprávní věci o peněžité plnění.
Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 1. 8. 2005, č.j. 5C 968/97-111, byla zamítnuta žaloba stěžovatele o zaplacení 833 333,-Kč s 19% úrokem z prodlení od 9. 12. 1995.
Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí odvolací soud napadeným usnesením odmítl poté, co dospěl k závěru, že stěžovatel, ač byl k tomu řádně vyzván (výzvou ze dne 11. 10. 2005, č.j. 5C 968/97-121), neodstranil vytknuté vady podání (odvolání) a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat (§ 211, § 43 odst. 2 o.s.ř.).
Postup odvolacího soudu a potažmo i soudu prvního stupně, jenž vyústil ve vydání tohoto usnesení, považuje stěžovatel za nesprávný, neboť podle něj podané odvolání obsahovalo již při jeho podání všechny zákonem požadované náležitosti (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), a to včetně náležitostí ve výzvě soudu prvního stupně označených; podle názoru stěžovatele tudíž nebyl dán důvod, aby odvolání bylo odmítnuto (§ 43 odst. 2 o.s.ř.).
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákona o Ústavním soudu“/].
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním („ne-ústavním“) institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle § 229 odst. 4 o.s.ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.
Právě takové (právní) námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží (a je mu k dispozici), uchýlil, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 4 o.s.ř. zahájil.
Jinak řečeno, již sama okolnost tvrzené vadné, resp. nadbytečné výzvy soudu prvního stupně k odstranění vad podání a potažmo závěru odvolacího soudu o tom, že vytknuté vady odvolání nebyly odstraněny a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat ( § 211, § 43 odst.2 o.s.ř.), kterou stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, byla ve svém důsledku důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.s.ř. proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.
Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z uvedených důvodů – konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v dřívějších usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech
sp. zn. III. ÚS 683/05
,
sp. zn. III. ÚS 533/05
či
sp. zn. III.ÚS 141/06
) – dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2007
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj