Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 992/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.992.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as Constitutional Court is not a further appellate instance.

Geschäftsnummer II.ÚS 992/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the plaintiff against the City Court's confirmation of a lower court's rejection of her contract penalty claim. The plaintiff argued that her fundamental right to court protection was violated, but the Court found that general courts had already thoroughly addressed her arguments regarding the authenticity and certainty of the handwritten penalty clause. The Court ruled that it lacks the authority to re-evaluate factual findings made by general courts during their proceedings, thereby rejecting the complaint as clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court is not a further appellate instance and cannot re-examine factual conclusions of general courts; a constitutional complaint is inadmissible if it merely repeats arguments already decided by lower courts without new grounds.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court competence further appellate instance fundamental right to court protection contractual penalty clause authenticity of handwritten text unfounded constitutional complaint principles of Chapter 5 Charter

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. Č., zastoupené JUDr. Vlastislavem Jarošem, advokátem, se sídlem Lesní 994, 357 35 Chodov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2007, č. j. 51 Co 354/2006-36, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a Ekoinvest Sokolov, spol. s r. o., se sídlem Praha 10, Tolstého 22/722, IČ:45356742, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu.

Napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, v níž se domáhala po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 10.754,50 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. Stěžovatelka v řízení tvrdila, že s vedlejším účastníkem uzavřela smlouvu o dílo, ve které byla dohodnuta smluvní pokuta za prodlení se zhotovením díla. Žaloba byla podána u místně nepříslušného soudu. Poté, co byla věc postoupena místně příslušnému soudu, byl vedlejší účastník vyzván, aby se k žalobě vyjádřil. Ten namítl, že smlouva o dílo neobsahuje žádné platné ujednání o smluvní pokutě. Uvedl, že text smlouvy, týkající se smluvní pokuty, byl do smlouvy dodatečně dopsán perem, a zpochybnil jeho autentičnost a hlavně namítl, že tento text je zcela neurčitý. Stěžovatelka naopak v řízení tvrdila, že ujednání je autentické a určité a tudíž platné. Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu zamítl, dal za pravdu námitce stěžovatele a podrobně vyložil proč. Městský soud v Praze se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a tento rozsudek potvrdil.

Ústavní soud na prvém místě konstatuje, že ústavní stížnost byla podána řádně ve lhůtě v souladu s ustanovením § 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou řádně advokátem. Po formální stránce byly splněny podmínky pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska kompetencí daných Ústavnímu soudu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Stěžovatelka se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru a v ústavní stížnosti přitom uvádí tytéž argumenty, se kterými se obecné soudy již vypořádaly, čímž staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší. Ústavní soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn 47 C 407/2004, ověřil, že obecné soudy se totožnými námitkami stěžovatelky řádně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Ústavní soud není oprávněn právní závěry obecných soudů, učiněné na základě provedeného dokazování, přezkoumávat.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal namítané porušení práva na spravedlivý proces, neboť jak ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2007

Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu