Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal interpretation of administrative law provisions.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pragner s.r.o. against lower court decisions and a request to repeal a specific administrative law provision. The applicant argued that inconsistent judicial interpretations of the law resulted in discrimination and violated her right to a fair trial and equality before the law. The court rejected these claims, noting that the applicant had previously filed similar complaints with identical arguments which the Court had already addressed and found unconvincing in earlier rulings.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw on the Constitutional Court; Listina of Basic Rights and Freedoms: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded if the applicant has previously submitted substantively similar complaints with identical arguments that the Court has already examined and rejected.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti Pragner s.r.o., se sídlem Praha 4, Pod Lesem 2147/23, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, č.j. 20Cdo 1570/2006-36, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2005, č.j. 10Co 625/2005-18, a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 4. 2005, č.j. 2E-Nc 944/2005-10, spojené s návrhem na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní a jinou právní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatelka tvrdí porušení zásady rovnosti v právech vyplývající z čl. 1 Listiny a porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v důsledku nejednotnosti rozhodovací praxe obecných soudů v otázce výkladu ust. § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. došlo k diskriminaci stěžovatelky ve srovnání s ostatními subjekty nacházejícími se ve stejné nebo srovnatelné situaci. Stěžovatelka považuje výklad cit. ustanovení soudy v jejím případě za nepřípustně rozšiřující. Dovozuje, že jí na základě takového výkladu byly uloženy povinnosti nad rámec stanovený právním předpisem. Nesprávné právní posouzení potom dle názoru stěžovatelky vedlo k tomu, že se nemohla účinně domáhat svých práv před soudem a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že její argumentace uplatněná v dovolání neobsahovala otázku zásadního právního významu.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v minulosti podala několik obsahově srovnatelných ústavních stížností, ve kterých byla použita prakticky totožná argumentace. Ústavní soud se touto argumentací zabýval a jeho závěry jsou podrobně rozvedeny např. v rozhodnutí ve věci sp.zn.
II.ÚS 688/06
, dále sp.zn.
IV.ÚS 728/06
nebo sp.zn.
IV.ÚS 83/07
. Vzhledem k tomu, že posuzovaná ústavní stížnost nepřináší z tohoto hlediska nic nového, je na tomto místě možno na výše citovaná rozhodnutí odkázat, neboť plně dopadají i na tento případ.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze pak stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou k návrhu na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. [§ 43 odst. 2 písm. b), § 64 odst. 1 písm. e) a § 74 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu