Constitutional complaint dismissed as inadmissible because final judicial decision had not yet been rendered.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by KKS Zlín against administrative tax rulings. The applicant argued violations of fair trial rights, but the court found the complaint inadmissible because the Supreme Administrative Court had only returned the case for further proceedings rather than issuing a final judgment. The court ruled that constitutional complaints are subsidiary and can only be examined substantively after all ordinary legal remedies have been exhausted and a final decision is in force.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary and inadmissible if a final judicial decision has not yet been rendered, as the court may only review final, binding rulings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti KKS Zlín, spol. s r.o., Louky 382, IČO 60720280, zastoupené JUDr. A. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, č.j. 2 Afs 177/2005-51, a rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 13. 11. 1998, č.j. FŘ-3411/98-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2007, se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu ústavní stížnosti a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, č.j. 2 Afs 177/2005-51, který si Ústavní soud vyžádal od Nejvyššího správního soudu, bylo zjištěno, že dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu ve Zlíně byla dne 29. 4. 1998 stěžovatelce doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1996 ve výši 13.703.040,- Kč. Finanční ředitelství v Brně v reakci na odvolání stěžovatelky svým rozhodnutím ze dne 13. 11. 1998, č.j. FŘ-3411/98-120 (které je napadeno ústavní stížností), dodatečně vyměřenou daň změnil z částky 13.703.040,- Kč na částku 10.788.960,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu. V rámci řízení o ní vydal Krajský soud v Brně dne 24. 6. 2004 rozsudek, jímž napadené rozhodnutí zrušil. Uvedený rozsudek následně zrušil na základě kasační stížnosti Finančního ředitelství v Brně Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím ze dne 25. 1. 2005. V reakci na tento zrušující rozsudek vydal krajský soud nový rozsudek ze dne 30. 5. 2005, jímž opětovně rozhodnutí finančního ředitelství zrušil. O druhé kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2005, č.j. 2 Afs 177/2005-51 (napadeným projednávanou ústavní stížností), tak, že rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je jí subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná (srov. výjimky z této zásady uvedené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
V projednávané věci podala stěžovatelka ústavní stížnost za situace, kdy Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí správního soudu a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí, tedy ve fázi, kdy o věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. I když je soud obecně vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v jeho rozsudku, jeho rozhodnutí nelze předjímat. Ústavní soud je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí konečná.Teprve v okamžiku, až bude řízení definitivně ukončeno a stěžovatel již nebude mít k dispozici žádný opravný prostředek na ochranu svých práv, bude moci podat novou ústavní stížnost a zpracovat jí tak, aby zohledňovala i výsledky dalšího řízení před obecnými soudy. V dané fázi řízení není Ústavní soud oprávněn s ohledem na zásadu subsidiarity se ústavní stížností zabývat meritorně.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou, když neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 uvedeného zákona. Vzhledem k důvodu odmítnutí ústavní stížnosti by bylo nadbytečné činit kroky k odstranění její vady - nepředložení plné moci k zastupování stěžovatelky advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.¨
V Brně dne 5. června 2007
Stanislav Balík
soudce zpravodaj