Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 587/06 ECLI:CZ:US:2007:4.US.587.06.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding procedural delay and lack of hearing in appeal. The court rejects claims of rights violations. The court finds no constitutional violation. The court rejects the claim of rights violation. The court dismisses the complaint as unfounded.

Geschäftsnummer IV.ÚS 587/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions. The applicant argued that the appellate court violated her rights by failing to hold a hearing and by not properly informing her about the legal fiction of delivery dates. The court ruled that the lower courts correctly determined the appeal was time-barred and that the lack of a hearing did not constitute a violation of Article 6 of the ECHR or Articles 90 and 96 of the Constitution.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; Article 6 of the ECHR; Article 90 and 96 of the Constitution of the Czech Republic: The Constitutional Court found no violation of fundamental rights where lower courts dismissed an appeal as time-barred without a hearing, as such procedural determinations do not equate to a decision on the merits of the dispute.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal time-barred appeal legal fiction of delivery oral hearing requirement Article 6 ECHR violation procedural fairness unfounded constitutional claim

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
Article 6 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Article 90 of the Constitution of the Czech Republic
Article 96, paragraph 2 of the Constitution of the Czech Republic
§ 43, paragraph 2, letter a) of the Act on the Constitutional Court
§ 214, paragraph 2, letter c) of the Act on Civil Procedure

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky V. D., právně zastoupené advokátkou H. D., proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 4. 2006, č.j. 1 C 165/2005-137, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 27. 6. 2006, č.j. 15 Co 382/2006-147, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 8. 9. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 4. 2006, č.j. 1 C 165/2005-137 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 27. 6. 2006, č.j. 15 Co 382/2006-147.

Výše uvedeným rozhodnutím mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantovány čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stejně tak mělo dojít ze strany obecných soudů k porušení čl. 90 a 96 odst. 2 Ústavy ČR.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Napadeným usnesením okresního soudu bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti rozsudku téhož soudu ze dne 21. 10. 2005, č.j. 1C 165/2005-82, z důvodu, že odvolání bylo podáno po zákonné lhůtě 15 dnů od doručení. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že zákonná 15denní lhůta pro podání odvolání počala plynout dnem následujícím po uplynutí 10 dnů od uložení zásilky a že na tuto skutečnost byla stěžovatelka, resp. její obecný zmocněnec, upozorněni, neboť rozsudek byl zaslán v obálce, jejíž zadní strana obsahovala informaci o tom, že zásilka se považuje 10. dnem od uložení za doručenou. K odvolání stěžovatelky se věcí zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, který však dospěl k závěru, že není důvodné.

Stěžovatelka brojí především proti té skutečnosti, že nebyla řádně poučena o účincích fikce doručení a že krajský soud rozhodl bez nařízení jednání, aniž by požádal stěžovatelku o souhlas s takto zvoleným postupem. Dle názoru stěžovatelky měl Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ve věci nařídit jednání, neboť napadené usnesení bylo ve své podstatě rozhodnutím ve věci samé. Obecný zmocněnec stěžovatelky byl informován pouze o uložení zásilky. Na výzvě byl uveden pouze poslední den lhůty, kdy je možno zásilku převzít. Informace o právní fikci doručení 10. dne od uložení zásilky, která byla údajně součástí obálky typu II., zmocněnci předána nebyla. Dále pak stěžovatelka poukazuje i na skutečnost, že se krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení nevypořádal s předloženým důkazem, a to zadní stranou obálky, v níž bylo dotčené usnesení okresního soudu doručeno.

III. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.

Pokud jde o namítané porušení čl. 90 Ústavy ČR, Ústavní soud již nejednou konstatoval, že citované ustanovení samo o sobě nezakládá žádné subjektivní veřejné právo, ale představuje pouze jednu z institucionálních záruk ochrany základních práv úpravou principů činnosti soudů.

Namítá-li stěžovatelka, že se krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení řádně nevypořádal s předloženou kopií zadní strany obálky, v níž byl doručen rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově, a na níž chybělo poučení o fikci doručení, nelze s ní zcela souhlasit. Krajský soud se sice s touto otázkou nevypořádal výslovně, ovšem z obsahu odůvodnění, v němž se soud věnoval popisu správného postupu při doručování, je zřejmé, že stěžovatelkou navržený důkaz byl v dané situaci zcela irelevantní. Stěžovatelka spatřuje pochybení v tom, že na zadní straně obálky nebylo umístěno poučení o fikci doručení, přitom však odhlíží od skutečnosti, že na samotné zadní straně obálky toto poučení ani nebývá. O fikci doručení je adresát informován zásadně již na "Výzvě", kterou zanechává doručující orgán adresátovi, a na základě níž si stěžovatelka, resp. její obecný zmocněnec, vyzvedl zásilku na poště. Za situace, kdy by bylo poučení o fikci doručení uvedeno na samotné zadní straně obálky, byl by značně oslaben účel poučení, neboť adresát by se o něm dověděl až v okamžiku převzetí zásilky. Krajský soud v odůvodnění uvedl veškeré skutečnosti, které vzal při posuzování předmětného případu za podstatné a ozřejmil, k jakým právním závěrům dospěl, z ústavněprávního hlediska mu tak není čeho vytknout.

Uvádí-li stěžovatelka ve svém návrhu, že měl krajský soud ve věci nařídit ústní jednání, nelze se s jejím názorem ztotožnit. V souvislosti se zahájením soudního řízení je povinností soudu, mimo jiné, zkoumat procesní předpoklady řízení. V daném případě dospěl okresní soud k závěru, že odvolání je v dané věci opožděné, což následně přezkoumal též krajský soud, který dospěl ke stejnému závěru jako soud nižší instance. Rozhodování o těchto procesních otázkách, ač v odvolacím řízení, nelze považovat za rozhodování ve věci samé, neboť samotný předmět soudního sporu je stále totožný. Dispozice ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. tak byla naplněna a krajský soud postupoval v dané věci ústavně konformním způsobem.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecného soudu došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu se zákonem o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu